Vše přiznaně agitační a tendenční, ba i jen prostě výchovné je u nás v oficiálním opovržení, pěstovaném školkami od mateřských až po mnohé podle jména vysoké. Nad agitkami i formálně uctívaných básníků se hlídacím psům pravé, totiž pravičácké demokracie zvedá žaludek a idolům (Skácel, Ludvík Kundera, Šiktanc) se politicky angažované verše promíjejí jako hříchy a omyly mládí (i když třeba Šiktanc slavil vítězství z února 1948 svou Patetickou – ta vyšla 1961 – už jako třiatřicátník) nebo dospělákům jako jen pomíjivý výpadek soudnosti zralého věku (to Halasovi, autorovi textu písničky, v níž se zpívalo „vyřídíme bez cavyků toho, kdo nic nedělá“). A tak se politicky exponované spisování na pravici ani na zlaté střední cestě prostě nevede, neprovozuje. Ale opravdu neprovozuje?
   Řekla mi nedávno mladá kamarádka, že jí připadá Zdivočelá země, kterou sleduje, jako Třicet případů majora Zemana, jenže v modrém, přímo tmavomodrém, a navíc scenáristicky, režijně i herecky horším. Ty Případy nemůže znát z doby, kdy se vysílaly jako novinka, byla tehdy teprve tak na stále opakovanou Pyšnou princeznu a na Mrazíka, ale nelenila a zhlédla je přednedávnem snad všecky. A neřekla své jenom mně, ale i lidem, kteří na rozdíl ode mne jsou in, vzdělaní už svobodnou školou a dovychovávaní zaručeně nevýchovnými médii jak komerčními, tak veřejnoprávními (vyhlášeně nadstranickými), a vzbudila údiv, politování i sem tam nadávku. Jak jen může srovnávat nesrovnatelné?
   Umiňoval jsem si, že si musím na Zdivočelou zemi udělat čas a pokusit se pochopit, proč vůbec napadlo někoho „srovnávat nesrovnatelné“? A než jsem se – aspoň na nové pokračování Zdivočelé země, která prý bude ověnčena cenami – mohl podívat a sehnat si aspoň pár dílů Třiceti případů (viděl jsem jen dva tři a nezatoužil tehdy vidět všecky), už někdy v červnu se dal úslužný bavič (druhé, tedy jaksi lepší cenové třídy) jménem Cibulka slyšet, že by měli Zdivočelou zemi vidět zejména mladí lidé, neboť na podzim budou volby a mohlo by to posunout hlasy. Kam posunout, to nebylo třeba rozpatlávat.
   Vida, veřejnoprávní médium takto dělá reklamu veřejnoprávní seriálové produkci ne jako nějakému umění, ale jako nepřímé agitaci ve prospěch pravice a jejího zdaru ve volbách.
   Médii horem dolem preferovaná pravice dopadla bledě. Ani Zdivočelá země nasazená na její podporu do přední linie v hlavním vysílacím čase nezapůsobila tak, jak si to pan Cibulka zřejmě sliboval. Ani jako agitka nezabodovala. Nebo že by naopak dokonce přispěla k propadu?
   Zato vyšlo krásně najevo, jak zdivočelé je už veřejnoprávní médium. Už se ani nenamáhá nepředstírat nějakou nezávislost na momentální moci a na panstvu, jemuž slouží, vlastně posluhuje.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)