Automaticky sahám po potravinách, které mi nakázalo tělo. Nebylo to tak vždycky. Dost dobře si vzpomínám na náhlá rozhodnutí mámy, že odteď bude naše rodina jíst zdravě. Na stole se objevovaly ovesné kaše, místo čerstvého chleba s máslem, což je moje nejoblíbenější jídlo na světě, jsme museli chroustat knäckebrot namazaný čímsi umělým. Možná, že osmdesátá léta, kdy jsem tohle musela trpět, jiné možnosti nenabízela. Ale bylo to nesnesitelné. Jak krásně se v tomto smyslu máme teď. Svět, tedy ten bohatý, kam patříme, se nasytil a došlo mu, že sytost má různé kvality…
DITA PECHÁČKOVÁ, Albert, leden 2013
Takže, milí důchodci, nezaměstnaní, bezdomovci a jiní plebejci, poslechněte zblblou tetičku a nedělejte ostudu našemu bohatému světu a nepřežírejte se jen kaviárem, ale mažte si bagety zaručeně neumělou Ramou a navrch do sebe pro vytrávení kopněte štamprli metanolu!
Skladba se jmenuje Mašín Gun (Mašínův samopal) a má podtitul The Seven Rituals for Purgiing the Czech Lands from the Spirit od Communism (Sedm rituálů za odstranění ducha komunismu v Čechách). Jde o sedm vět, ve kterých hraje úlohu jakéhosi vykonavatele rituálu perkusionista. Celý tento rituál má svou formu – vstupní rituál, centrální rituál, závěrečný rituál apod. Forma celé skladby je řešena zrcadlově, jde také o jakýsi diptych, dvojportrét: I. rituál až do poloviny IV. rituálu je označen jménem Ctirad, druhá polovina IV. až po VII. rituál je označena jménem Josef.
V době, kdy jsem pracoval na těchto skicách, právě umřel Ctirad Mašín a ve veřejném prostoru se opět objevila ostrá kritika Mašínů. Mě tyto reakce vždycky dráždily svou jednostranností bez nějaké hlubší uvědomělosti nebo aspoň shovívavosti – Mašíni jsou vrazi a tečka, vyřízeno. Měli držet hubu a krok. Vždycky mě lekalo už jen pomyšlení, nakolik nám tenhle názor vnutili komunisti… Fakt, že má skladba svou premiéru v Mnichově, považuji spíše za symbolický.
FRANTIŠEK CHALOUPKA (1981) v rozhovoru s Josefem Třeštíkem, Vltava – čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava, č. 4/2012
Copak ty bolševiky nikdo nevystřílí? Pusťte mě na ně a já je v sedmi větách rituálně rozsekám na hadry!
My jsme mládež, mládež nová, jsme hnědá mládež Mašínova. Ještě že je za námi Mnichov!
Bydlím vedle podolského bazénu a tam jsem si nedávno uvědomil, jak se lidé věnují sportu ve zvýšené míře ve srovnání třeba s 80. lety. Za komunistů byli v bazénu v šest hodin ráno dva ředitelé se sekretářkami a já. Dnes si tam ve stejnou dobu chodí zaplavat desítky lidí.
Prof. MUDr. PAVEL PAFKO, DrSc., rozhovor pro Pětku č. 1/2013
Že by až taková ztráta paměti!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)