V Ruské federaci vyšla nedávno kniha Olega Baklanova VESMÍR JE MÝM OSUDEM, osvětlující otázku významu bývalého SSSR a příčiny jeho zhroucení. Dva svazky čítají celkem 1536 stran.
   Oleg Dmitrijevič Baklanov byl významný státní a stranický činitel posledních desetiletí SSSR. Byl ministrem všeobecného strojírenství a tajemníkem ÚV KSSS pro obranu. Sochař Ernst Něizvestnyj kdysi rozdělil funkcionáře ÚV KSSS na „rudé“ a „modré“. Ti první politikařili a intrikovali, ti druzí byli odborníky, kteří stojí za pluhem. O. D. Baklanov je nesporně „modrý“. To úsilím takových, jako je on, a v neposlední řadě jeho osobní snahou se Sovětský svaz stal z ekonomického hlediska druhou velmocí na světě (nynější Rusko je na 67. místě) a dosáhl vojenské parity s USA. Mír je doposud zachováván jen díky pracovníkům sovětské éry. „Jestliže neudržíme náš raketový a jaderný potenciál na nezbytné úrovni,“ píše Baklanov, „USA s námi vbrzku učiní totéž, co udělaly s Jugoslávií.“ A o tom není sporu, nechť bývalí „rudí“ žvaní cokoli, v první řadě Gorbačov, a ať píšou cokoli pologramotní a úskoční pisálkové, patolízalové, hrbící se před Západem, jako Ales Adamovič, který pateticky vykřikoval: „Konec! Dobojovali jsme.“ Křičel to právě v ty dny, kdy se hroutil SSSR.
   Značná část knihy je věnována dějinám vytváření sovětského raketového a jaderného potenciálu, mj. systému, jemuž baklanovci dali jméno Vojevůdce a Američané Satan.
   Kniha Vesmír je mým osudem se stane příručkou pro historiky, kteří budou psát o reálných dějinách SSSR a nikoli o disidentském hemžení.
   Samozřejmě je velká pozornost věnována dramatickým událostem roku 1991 a především nezdařilému pokusu Státního výboru pro mimořádný stav (GKČP), jehož členem se stal i O. Baklanov, o záchranu SSSR. Autor je sebekritický. „Lituji, že akce GKČP nebyly energičtější,“ píše. A dále: „Projevili jsme změkčilost. Sovětská moc zahynula na svou humánnost. Bylo třeba uvěznit 20–30 lidí… My jsme se ničeho nebáli, ale před krví jsme se zastavili.“ Za účast v GKČP seděl autor rok a půl ve vězení, v ponižujících podmínkách. Nezahořkl však. Ano, přímo nazývá Gorbačova, Jakovleva a Ševardnadzeho zrádci. Pouze se však zmínil o negativní úloze Gorbačovovy ženy; přesto jsou veřejnosti známa slova bývalého generálního tajemníka o tom, že ona si dříve než on sám uvědomila nezbytnost zničení komunismu (čti SSSR) a postrkovala muže, aby zaujímal stále vyšší pozice. To však je, jak se říká, pouze drobná výtka jinak velmi dobré a velmi čestné knize. A nesmírně hořké.

   Podle článku Jurije Baranova v týdeníku Litěraturnaja gazeta z října 2012 zpracovala Stanislava Savická




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)