Na odlehlém schodišti k jedné ze sněmovních restaurací se ministru Kalouskovi zjevil ďábel. Po prvním úleku Miroslav Kalousek, jako dobrý křesťan, chtěl Antikrista zapudit znamením kříže a jménem božím. Ale pekelník ho zadržel rozhodným gestem, řka: „Tak co, ministře, jak dlouho ještě hodláš pokračovat ve své škrtací politice? Satanovi se už přestala líbit a jistě víš, co to znamená.“ Ministr, nedbaje této vyhrůžky, se nebojácně ohradil: „Moje politika peklu jedině prospívá, neboť do něj posílá hříšné duše.“
Tím však ďábla nezmátl. „Myslíš duše těch hříšníků, které tvá politika nutí lhát a krást, prodávat své tělo, nebo si dobrovolně brát život? To je sice hezké, ale čeho je moc, toho je příliš. Copak mají dělat čerti vyslaní do světa pokoušet lidi a svádět je k hříchům, když za ně ty všechno obstaráš? A vrcholem všeho je, že mnozí, díky tvé politice, už neupisují svou duši mně, právoplatnému ďáblovi, ale bankéřům a jiným lichvářům. A to nejsi sám. Tobě podobní vládnou Evropě i Americe. Proto je spousta čertů bez práce. To je nedůstojné, neboť, jak se říká, z nouze čert i mouchy lapá.“
V chabém pokusu o obranu stačil Miroslav Kalousek říci pouze „to přece…“, ale ďábel mu, jako moderátor politické diskuse v České televizi, neurvale skočil do řeči a nenechal se zastavit: „Hlavně k nám už neposílej ty malé české dušičky. V pekle má každý národ svůj kotel. V něm se škvaří jeho hříšné duše, které nejen úpí, ale hlavně se derou ven a ještě si přitom vzájemně pomáhají. Často ani rota čertů nestačí, aby je vidlemi nacpala zpět. Když ale jedna z českých dušiček vyleze v kotli o něco výš, ostatní ji stáhnou dolů. K hlídání českého kotle pak stačí jeden starý čert. K vůli tvé politice musíme celou českou sekci pekla rekvalifikovat, učit čerty cizí jazyky a to stojí peníze.“
A navztekaný ďábel neustával ve svých výčitkách: „Jistě víš, že pekelné mocnosti vždycky usilovaly o to, aby svatá církev nesloužila Bohu, ale mamonu a sama se stávala hříšnou, aby lidé nectili preláty, ale podléhali pekelnému mámení. A ty nám to teď s církevními restitucemi, které preláty znectí víc než všichni čerti, jako ten největší trouba kazíš. K čemu tu jsme my? Peklo se propadá do krize, protože mu bereš práci. Čerti vyhrožují revolucí a založením socialistického pekla. Než aby se nudou kousali do vlastních ocasů, budou raději chodit na brigády a nechají pekelný oheň vyhasnout. Takového pekla se už nikdo nebude bát. A to jen proto, že ty buduješ také peklo, ale na zemi. Tahle nekalá konkurence musí okamžitě skončit! Proto tě naposledy varuji. Dokázal jsi, že vládnout neumíš, tak si nehraj na Belzebuba a jdi od toho. Jinak budeš po smrti u Satana za psa!“
Poté se ďábel zachechtal a v oblaku ohně zmizel. Zbyl po něm jen puch síry a zkoprnělý Kalousek.
Autor: JAROSLAV KUČERA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |