Režisér ANTONÍN KACHLÍK, člen Unie českých spisovatelů, oslavil 26. února devadesáté narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

   O čem v poslední době nejvíc přemýšlíte?
   Jak se zbavit co nejdříve současné protilidové vlády.

   Chtěl byste něco ze svého života škrtnout?
   Ne.

   Bez čeho se neobejdete?
   Bez dobrých přátel.

   Co vám dalo dětství?
   Už tehdy jsem pochopil, že existují chudí a bohatí.

   Jste někomu za něco vděčný?
   Mamince za to, že obětovala všechno, co mohla, aby se jejím dětem žilo líp.

   Komu byste chtěl poděkovat?
   Právě té mamince.

   Které knihy natrvalo vstoupily do vašeho života?
   Hned ty první dvě: Železná pata od Jacka Londona, který mi otevřel oči a naznačil i budoucnost lidské společnosti, a to už v roce 1915, dva roky před VŘSR. Druhou byla kniha Dobrý člověk ještě žije od Romaina Rollanda o tom, jak přežít porážky a neúspěchy v životě.

   Čemu vás naučil život?
   Nedat se. Jinak vše prohraješ.

   Co vás nejvíc v životě zklamalo?
   Český způsob socialismu, který se přeměnil v diktaturu funkcionářů.

   Co je pro vás nejdůležitější?
   Ježíšův hlavní odkaz: Když něco hlásáš, tak sám podle toho žij.

   Co pro vás znamená být sám sebou?
   Realizovat tu Ježíšovu výzvu.

   V co věříte?
   V konečné vítězství spravedlivého soužití lidstva na naší planetě.

   Čemu jste přestal věřit?
   Všemu, co je založené na frázích.

   Co je zbytečné?
   Naše vláda i náš parlament.

   O čem nejčastěji sníte?
   Že dokončím a dopíši své dva romány.

    Jak prosazujete svůj názor?
   Neprosazuji, já ho většinou jen obhajuji.

   S novou dobou se změnil i vztah k hodnotám. Které hodnoty mají pro vás trvalou platnost?
   Odjakživa: čestnost, spolehlivost, věrnost ideálům.

   O čem jste si dělal iluze?
   O komunismu.

   Jaké máte ideály?
   Svět bez válek, které jsou příčinnou krachů našeho způsobu kapitalismu, který na válkách staví a hlavně vydělává, protože válka je největším kšeftem obchodního a podnikatelského světa. A také zdrojem stále vyššího zisku, takže nepřichází v úvahu, že by ti organizátoři oněch válek byli proti jejich zrušení. To jsou hlavní nepřátelé lidstva.

   Litujete něčeho?
   Ne.

   Daří se vám rozpoznat lež od pravdy?
   Většinou ano.

   Co dnes považujete za statečnost?
   Dodržovat v dnešní době zásady slušnosti.

   Stojíte si za vším, co jste vytvořil, anebo byste se k něčemu nejraději neznal?
   Za nic ze své tvorby se nestydím.

   Co je na světě pro nás nejkrásnější a necennější?
   Celoživotní přátelství.

   Co se vám v životě povedlo?
   Založit rodinu, mít s manželkou dítě a vychovat ho.

   Jaká přání se vám v životě splnila?
   Že jsem mohl nakonec dělat to, co jsem měl rád.

   Stálo vás to hodně úsilí?
   Strašně!

   A která přání se nesplnila?
   Aby byli spravedlivě potrestáni všichni hajzlové světa.

   Myslíte si, že žijete jako svobodný člověk?
   Pouze se o to snažím.

   Co pro vás znamená svoboda?
   To slovo neznamená nic, když se nedodá svoboda čeho: buď svoboda národa, nebo svoboda mluvit, co chci, anebo dělat si, co chci. Ovšem skutečné pojetí svobody znamená, že k ní musí mít přístup všichni lidé bez jakýchkoliv rozdílů.

   Myslíte si, že jako národ umíme zacházet se svobodou s demokracií?
   Ne. Pravdu má Milan Kundera, který v roce 1968 na sjezdu spisovatelů řekl: Jsme jediný nesamozřejmý národ ve střední Evropě. A já doplňuji: Od Bílé hory jsme si zvykli, že nemůžeme žít bez silnějšího bratra, jemuž pak lezeme do zadku, ať už na Východ nebo na Západ.

   Cítíte se jako tvůrce naprosto svobodný?
   Když píši, tak ano, ale prosadit se, to je konec svobody.

   Dá se svoboda zneužívat?
   Samozřejmě. Vždycky se počítalo s hloupostí a nezasvěceností mas.

   Kdy se cítíte nejsvobodnější?
   Když jsem sám.

   Měl by být spisovatel svědomím národa?
   Měl, ale ne na rozkaz.

   Proč vlastně píšete, tvoříte?
   Způsobuje to nezadržitelné vnitřní nutkání.

   Má v dnešní době devalvace lidských a uměleckých hodnot nějaký smysl, ať už třeba poezie či skládání vážné hudby?
   Smysl má vždycky, ale v drtivé většině případů to nejlepší z tvorby bývá spravedlivě oceněno až později, což je patrně úděl umění odjakživa.

   Život v naší společnosti se duchovně vyprázdnil. Jak se bráníte?
   Žiju si po svém.

   Myslíte si, že uspořádáni světa je nezvratitelné, jak se dnes tvrdí, anebo má lidstvo šanci na jiný lepší svět?
   Toto uspořádání, závislé na trvalém zisku těch, co vládnou, nemůže vydržet. Při nápravě, pokud se o to někdo pokusí, musí vzít v úvahu i nezbytnost zachovat život lidstva. Atomová válka by byl jeho konec. Existuje však řešení, které je záměrně přehlíženo a vyslovil ho již v sedmdesátých letech minulého století ve své knize Žít či být filozof Erich Fromm. V podstatě říká asi toto: USA se musí jednou provždy zříci úlohy světového hegemona a musí se přizpůsobit centrálnímu řízení světa prostřednictvím OSN, jehož členy jsou všechny státy.

   Jak byste charakterizoval svůj světový názor?
   Souhlasím s Frommem.

   Jak chápete pojmy jako sociální spravedlnost a socialismus?
   Ze všech mých mladistvých ideálů zůstaly jen pouhé fráze, v které se ty ideály proměnily.

   Na co se těšíte?
   Že se mi podaří dopsat své dvě knihy a případně i natočit film o Jaroslavu Haškovi, k němuž jsem měl hotový scénář už v roce 1973, k devadesátému výročí jeho narozenin.

   Přejete si něco pošetilého?
   Natočit ten film o Haškovi.

   Můžete načrtnout stručný vlastní životopis?
   Dětství jsem prožil na Kladensku, kde jsem se narodil a kde jsem už tehdy poznal, co je bída.
   Další etapou byla střední škola, nasazení v Reichu a šest let v ilegalitě v rámci třech ilegálních seskupení: KSČ, sociálně demokratické Hnutí za svobodu a anglická rozvědka – napojení na skupinu Železo – Sázavský.
   Po válce: trvale marná snaha o realizaci ideálů v okruhu svých tvůrčích oblastí.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)