1. Proč skončil socialismus?
   Socialismus neskončil, pouze si vybírá oddechový čas, jehož délku nelze odhadnout, závisí na těžko předvídatelných okolnostech. Doplatil především na vlastní chyby. V historii najdeme mnohé paralely. Pokrok však zastavit nelze, sociálně spravedlivé státní zřízení zůstává jedinou nadějnou perspektivou. Připusťme, že časem možná dospějeme k odlišné terminologii.

   2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
   Kapitalismus je potápějící se koráb. Na jeho záchranu jsou vynakládány obrovské prostředky, jichž by se dalo využít účelněji. Ekonomika nejbohatších států se otřásá v základech. Pokusy záplatovat trhliny v trupu nevycházejí. Byrokratický kolos Evropské unie zdevastoval ekonomiku (především menších zemí), téměř ze dvou desítek milionů obyvatel udělal nezaměstnané. Bylo by možno účelně aplikovat výroky mnoha moudrých a prozíravých. Vzpomeňme aspoň dvou: Svoboda bez chleba není svoboda (Y. Flamandová) a Jaká je naše politika, takové jsou naše poměry (T. G. Masaryk).

   3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
   Nový společenský řád… Každá spekulace je pouhá utopie. Často opakované „rovnost, svornost, bratrství“ odporuje samo sobě. Rovnost musí být základním stavebním kamenem, se svorností je to ošidnější, mívá krátkodobý charakter; a bratrství? Obecně platí, že se bohatí neradi dělí s chudými. Kdykoli jde o majetek, bratr nezná bratra. Počet hladovějících převažuje počet hodovních síní. Pokud bohatí něco dají, tak radu, a ještě na ní hledí vydělat. K sociálně spravedlivé společnosti však lidstvo zákonitě dospěje, byť za cenu obětí. Jako zmizel v propadlišti dějin feudalismus, tak skončí i kapitalismus v jeho současné barbarské podobě.

   4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
   Státní suverenita je absolutní prioritou. Stejně jako již zmíněná rovnost ve všech oblastech mezinárodních vztahů. Jakési předsunuté hlídky tvoří kultura a sport. Na fotbalovém hřišti se může jako rovný s rovným utkat Andorra s Brazílií, všichni hráči mají stejná práva a stejné povinnosti; Dvořákovu hudbu a Švejka znají v celém světě. Vzájemné úctě a respektu se lidstvo musí naučit. Velcí a silnější respektu k právům menších a slabších. Protože budou ve hře peníze, půjde o dlouhodobý proces. Nepůjde to vůbec, dokud se menší nenaučí národní hrdosti. Volby prezidenta naznačily, že na tom v tomto směru nejsme úplně špatně. Především zásluhou lidí, žijících z ruky do úst.

   5. Dělá náš stát kulturní politiku?
   Současný stát dělá všechno pro to, aby se kultura stala skromnou Popelkou, krčící se kdesi v pozadí, nenáročná, neviditelná, neslyšitelná. Bere to od základů, poklonkováním komerčnosti a systematickou (nejen ekonomickou) devastací školství, a tím i základů vzdělanosti národa. Napadá mě citát z nedávno vydané a lehce ošidné knihy Adama Georgieva Večeře u spisovatelky: „Dal bych přednost cenzuře před diktátem trhu.“ Nelze nesouhlasit. Cenzura se totiž dala obejít, obelstít. Diktát trhu je nesmlouvavě likvidační. Na rozdíl od peněz investovaných do církví a zahraničních vojenských misí se ovšem peníze vložené do kulturní sféry národu sice dlouhodobě, ale mnohonásobně vrátí.

   FRANTIŠEK UHER, spisovatel (1936)



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)