JIŘÍ KNOPP
Pan herec
Pan herec bez mrknutí oka,
zahraje myslitele nebo cvoka,
tak jak mu předepíše role,
osloví milostpaní, nebo starý vole,
co předepíše Shakespeare, Čechov
nebo jiný klasik,
to herec zvládne, je to správný chlapík.
Ať postava je šťavnatější nebo sucharda,
vystřihne Romea anebo Richarda,
pokrytce, dobráka, chudáka co nemá na chleba,
každého zahraje – jaká je potřeba.
Když se pak volí prezident,
každý herec jako jeden regiment,
odvolí, jak se chce – no to je rána,
Čecha jak poleno – knížete pána!
Myslíte si, že se herci stydí?
Ne, jsou to přece lepší lidi.
Herec nebude přec chodit bos.
Že Cyrano na ně dělá dlouhý nos?
Ať knížepán spí anebo jen zívá,
koho herec chleba jí, tomu také zpívá.
EUGENIO GINO VITALI
+ + +
Život a smrt
si navzájem předávají
žezlo stvoření.
Jedna druhé
si říkaly,
že jsou středem všehomíru.
Byly jedna od druhé k nehnutí,
ten první usazoval slunce,
aby uvedlo v život moře noci,
ta druhá, třebaže beze zrodu,
tvrdila, že kdo žije,
je jejím synem.
Obě dvě jsem je potkal
na jedné ze stanic života,
jedna putovala k východu,
druhá se vracela od západu.
Dal jsem jim svou adresu,
kdyby mě hledaly.
Mrkly na sebe:
nevěděly, že to je jejich dávná hra.
+ + +
Chtěl bych, aby den
přivedl noc,
pojíst chtěl bych plodu,
který se na žádném stromě nezrodil,
probudit sen, který neusnul
a darovat jej zemi, která si jej žádá.
Chtěl bych sebe sama žít
a nevědět, že jsem tu byl,
pít sněhy mnoha sluncí,
číst abecedy moří,
aby člověk už obnažil Boha
smrti,
která pro nás ještě platí.
+ + +
Hodinami nežiji, ani dny
ale nastaveným časem
a život je zrovna ten, co nás opouští.
Abych byl, musil jsem v přístavu
nastavit můstky větru a zelenýma
rukama polapit hvězdu.
Pak mě s sebou strhla
nekonečná řada událostí,
abych mohl odejít od člověka.
Epochy se stavěly jedna proti druhé,
nevyznaly se v sobě ani mezi sebou
a já s rozloženým plánkem
světa v rukou
jsem nevěděl, kam odejít.
Pak se střecha propadla do základů
a slovo už nebylo nikdy vyřčeno,
jen aby vyšla nová slunce
v ohnisku života.
Přítomnost už se nestávala dál přítomností,
protože od každého zrozeného
smrt jednou provždy odešla.
Listopad 2012
Přeložil ZDENĚK FRÝBORT
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |