Po dlouhé době moje čtenářské srdce zaplesalo, když jsem si rozevřel nové, již dvacáté české vydání Vančurova ROZMARNÉHO LÉTA s ilustracemi Vladimíra Renčína. Vydává nakladatelství Jota a jistě nejenom já se mu klaním.
Po knihách s podobným obsahem a výpravností sahám vždy s trochu posvátnou pokorou, s vděčností, že mne jejich nová četba na nějakou chvíli odpoutá od kalu našeho domácího mediálního světa. Dá mi příležitost nahradit zvrácenou mateřštinu, kterou nám velkými trychtýři do hlavy nalévají v mnoha případech ve srovnání s haněnou minulostí opravdoví neumětelové. Cožpak někde jinde než ve Vladislavu Vančurovi si mohu přečíst: „Uprostřed žírných polí je dosti dvorců bílých ve smyslu národního básnictví, z býčků jsou voli, jalovice jsou stelné a ten tam je máj.“? Hodně mne potěšila v závěru nového vydání Ediční poznámka, což dříve bylo zcela neodmyslitelnou potřebnou součástí každého knižního vydání, tentokrát pouze se značkou. Ale dovtípil jsem se, napsal ji Boris Mysliveček a já mu za tu věrnost tradici děkuji.
Ale nejhlavnější je, že konečně máme zase v rukách literární klenot, jakých je málo. Skrze stránky knihy vstupuje do našeho nitra krajina domova a lidé, kteří, jakkoliv úsměvně, jsou naši, ve skutečné a statečné podobě, jací jsou. Původní Vančurův text nijak nezastaral, konečně i okouzlení filmovým zpracováním je pokaždé novou odměnou. S Renčínem potřetí, když předtím s Josefem Čapkem, jsou s Vančurou opravdu naši. Kniha nekopíruje předchozí vydání, je obohacena o nové Renčínovy obrázky a i ve Vančurovi objevíme myšlenky a moudrosti docela nové. Dejme dílu křídla!
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |