Tak vám, milení, píšu letos až dneska, až sa aj tady přehnala tá veliká amnestija a po ní tá prezidentská kampaň na dvě doby (tu sa chlapi uščuřujú, že kdysi bývala na podzim a někerý rok eště aj po Třech králoch kampaň v cukrovaru, ale ten je zavřený a enem rezaví, a tak máme co chvílu jak náhradu aspoň kampaň na volby), a jak povídal minulú nedělu Olin, co študuje v Brně, dost sa po tech volbách psalo aj o nás. Čím to, že zme tady u nás, v kraju vyhlášeném pobožnosťou, kerú nepokořila ani zlá totalita, čím to, že zme nevolili pobožného Švarcnberka, kerý je tak velice pobožný, kerý tak velice šel na ruku šeckým prelátom a biskupom nedočkavým na tisíce hektarú a na milióny, a kerého snáď vychvalovali z kazatelen aj někeří faráři a kaplánci (u nás né, náš panáček je mazaný a netlačí na pilu). Teho pobožného Švarcnberka volili aj velicí neznabozi v Praze aj v Brně, a tak sa někeří mudrci divili a div nepominuli, že tady u nás málogdo. Dyby nebyli jak praštění, dyž sa stalo, co nečekali, mohl ich osvítit duch svatý a došlo by im na rozum, že zrovna ten, gdo doopravdy věří v boha a panenku Mariu, hneď rozpozná, gdo sa bohem enom tak oháňá a gdo enem dělá, že mu slúží. Tady nikemu neunde, jak falešní sú skoro šeci, kteří vytrubujú lásku a pravdu jak pastýři v koledách, ale odkopali sa, dyž im a ich milovanému pokrytcovi sklaplo. Podlevá nich byl holý nerozum, že povídal to a ono skorem jak dva lancmanšafty; že si neviděl na špičku nosu a nenechal si pro seba, co si myslí. Že sa dost nenapřetvařoval! Né že by sa nestavjél v inších ohledech tak, aby dočista poplétl prosté lidi. Učiněné dobračisko. Pro každého má dobré slovo a radu, sedne si v hospodě s chlapama a děvčicama, s těma namračí, tváří sa jak milius, ani sa nevyvyšuje, a stále ukazuje, jak má k lidu blízko. A proč né. Jak veliký car kdysi na matičce Rusi, aj on je dobrotivý, hodný, i dyš vypadá jak sám kníže pekel, a zlí sú enem jeho šafáři a drábi, jeho personál, takový starostlivý šafář Kalúsek a takový velký dráb s neprávem zmírněným ménem Drábek. Anebo jeho hajný Hégr, bič na doktory aj pacienty ve špitálním revíru. Hodný pán sa vyzná jak tři čerti. Ale može nás tady oklamat? Božka sa chlámala jak utržená z řetězu: Enem sa na něho zadívej, vyčuranost z něho kape jak voda z vodníka, dyž sa tu hraje Lucerna. Ani si na něho nemusíme posvítit.
A aj dneska pozdravujte v tej Praze, hlavně chudákoch, keří mu sedli na lep. Aby sa im podařilo brzo odlepit!
Vaša stará, ale eště ne slepá RENÁTA SLOVÁČKOVÁ
Autor: RENÁTA SLOVÁČKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |