Máme tu 25. únor. Vítězný únor, říkalo se v mém dětství. Vzpomínám na povídku v čítance asi pro 2. nebo 3. třídu. Maminka v ní vysvětluje malému chlapci, proč se říká »vítězný únor«. Povídka byla doplněna působivými ilustracemi. Na jedné jde tlustý milostpán s ještě tlustší milostpaní, která vede malého pejska. U nich žebrák s nastaveným kloboukem, do něhož se ten pán trefuje nějakým »drobáskem«. Toto vysvětlení i s ilustrací mě tedy »dostalo«. Od táty jsem se dověděla pouze, že i on, ač nevoják, hlídal s puškou. Když chodil do 2. třídy můj mladší syn (1993/94), v jeho učebnici znázornila 40 let období socialismu jediná ilustrace – ostnatý drát.
Od té doby, co jsem se naučila číst a psát, ráda luštím křížovky (se sudoku jsem začala až po roce 2000). Zvláštním druhem křížovky je tzv. koníček. Sestává ze slabik, které se hledají podle tahu šachového koně, jeho vyluštěním se získá básnička. Verše se nazývají řečí vázanou, koníček je tedy řeč dvojnásobně vázaná, určitá slabika musí mít určité místo. V roce 199l vyšel v časopise Křížovka a hádanka koníček s názvem Neveselé výročí, který mě doslova nadzvedl ze židle.
Rok osmačtyřicátý
rozmetal jak uragán
domov, který nám byl svatý,
zavládl zde krutý pán.
Nenávist a hrubé pudy
nad zákony povýšil,
v krvi máčel plášť svůj rudý,
ze slz lidí skvěle žil.
…když chtěl národ po svém žíti,
cizí tanky zavolal.
Celou báseň plnou patosu si bohužel už nepamatuji. Ale jako odpověď jsem se také pokusila sesmolit koníčka s názvem Opozice.
V roce osmačtyřicátém
na světě jsem nebyla,
o tom díle započatém
pouze jsem se učila.
Co dřív bylo, to jde stranou,
snadno vše se pošpiní,
z idolů se vrazi stanou,
z vraha rek se učiní.
Každý o sto osmdesát
stupňů hned se otočí,
nad čím dřív se mělo plesat,
teď je smutné výročí.
Celá pravda: mezi všemi
zavést staré pořádky,
vrátit vývoj v naší zemi
šedesát let nazpátky.
Nechtěli jsme cizí tanky,
o ty málokdo jen stál,
ani však, by naše banky
zhltnul cizí kapitál.
Časopis Křížovka a hádanka tohoto koníčka neotiskl. Za necelý rok poté jsem se stala členkou KSČM.
Letošní »půlkulaté« 65. výročí únorových událostí velmi přitahovalo pravicové sdělovací prostředky, snad právě věčné omílání »totality« se stalo pozvánkou na Olšanské hřbitovy, takže se u hrobu Klementa Gottwalda a dalších sešlo víc lidí než jindy. Byli zde ti starší – pamětníci, ale i ti zcela mladí – polistopadoví. Pravicové televize (ČT a Prima) nemohly chybět. Ovšem v hojném počtu se dostavili nejen příznivci KSČM, ale i její odpůrci. Mezi nimi vyniká zvlášť vysoká postava »soudruha« Šinágla, který navštěvuje akce KSČM už tradičně. Někteří mají provokační nápisy, například VÍTEJTE U HROBU MASOVÉHO VRAHA, další nesou podobenky gen. Heliodora Píky, JUDr. Milady Horákové a faráře Josefa Toufara. Našli se i takoví, kteří se ani na hřbitově nechovali s úctou a pietou.
Poslankyně Marta Semelová promluvila krátce, stručně a věcně, bez jakéhokoli patosu, stejně tak i místopředseda KSČM a bývalý odborář Petr Šimůnek. Na závěr jsme si všichni zazpívali Internacionálu. Antikomunisté se toto pietní setkání snažili narušit, jedna »ženská« dokonce tloukla do ešusu, revoluční píseň byla tedy zvýrazněna poněkud netradičně.
Na »Staromáku«, památném místě, kde se události před 65 lety odehrály, si dalo sraz několik set antikomunistů. Nebylo jich ani zdaleka tolik jako tehdy těch pracujících, kteří demonstrovali za přijetí demise pravicových ministrů (což znám pouze z fotky), ale ani tolik, co nás protestovalo loni v polovině března proti nynější vládě (což si pamatuji jako přímý účastník). Z velké dálky (aby mě k nim proboha nepočítali!) jsem celé shromáždění obešla. Kromě velice »úderných« transparentů se tu vyjímá šibenice a velká klec. Ani tady nechybí Šinágl. Nápisy: NACISMUS – 50 MILIONŮ OBĚTÍ, KOMUNISMUS – 130 MILIONŮ OBĚTÍ. HANBA ÚSTÍ – PRVNÍ KOMOUŠ HEJTMANEM a další. Nejhorší je právě poblíž pomníku mistra Jana Husa: U KONCE JSOU VAŠI DNOVÉ, VSTANOU NOVÍ MAŠÍNOVÉ. Držím se v »uctivé« vzdálenosti, Mata Hari by tedy ze mne nebyla.
S půlhodinovým zpožděním (technika je nechala ve štychu) začaly projevy. Citovali Karla Havlíčka Borovského, ale ten citát nemohl být jeho, vždyť zemřel v roce 1856. Podle nich za ten marasmus posledních let může silná komunistická strana. Po krajských volbách (ty jim nejvíc leží v žaludku) šla ČSSD s KSČM do koalice v některých krajích (JČ, UL, KV, ZL) a toto je hanbou ČSSD. Je nutné objet celou republiku, vyvolat občanský nátlak. Socialismus charakterizovali: Rohlík za třicetník, pivo za 2,50 a provaz za názor (!). Pak se mikrofonu ujal písničkář Sigi Horváth. Ano, tentýž Sigi Horváth, který podpořil loňské protivládní demonstrace. Ale na té druhé se také pokoušel navézt do komunistů, proto jsem shromáždění předčasně opustila.
Opouštím Staroměstské náměstí s tichou myšlenkou, co by mi asi udělali, kdybych jejich řeči rušila tlučením do ešusu. Ale Šináglův žaludek bohužel nemám. Cestou ke stanici Můstek vidím několik žebráků nehnutě klečících. Nemůžu nevzpomenout na ilustraci z čítanky. U vchodu do metra na mě jeden zavolal: »Nemáte dvě koruny?« Snad jsem se zachovala špatně, ale v té chvíli jsem fakt nemohla jinak. »Běžte na Staromák,« poslala jsem ho, »tam jsou antikomunisti. Ti jsou bohatí, určitě vám je dají.«
Listopad je počátkem zimy, která, obrazně řečeno, už 24 let trvá. Únor pak je předjařím.
Kdy už konečně nastane jaro?
Autor: BLANKA BAJČÍKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)