1. Proč skončil socialismus?
Nádherné socialistické ideály o sociálně spravedlivé společnosti jsou odvěké a nesmrtelné, nevymýtí je ani dnešní ideologové a inkvizitoři. V minulém století je lidstvo poprvé postavilo na zem, a bohužel, postavilo je s chybami. Tou nejpodstatnější bylo, že ony nádherné ideály političtí aktéři zdeformovali, vytvořili z nich nedotknutelnou ideologii přehlížející realitu, nadřadili ji nad běžné potřeby obyvatel, jí podřídili hospodářství a chod státu, a jí i zdeformovali chápání demokracie a lidských svobod a práv. Když si političtí aktéři začali omyly uvědomovat, už bylo pozdě. V soutěži bipolárního světa se systém nakonec rozpadl na řetězovou reakci vlastních chyb.
Z epochálního pohledu vývoje společnosti se jedná pouze o první krok, kdy si lidé uvědomili, jak se to dělat nemá. Myslím, že druhý krok nastolení socialistických ideálů již bude oproštěný od oněch sebezáhubných chyb.
2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
Kapitalismus si stále víc nerozumí s demokracií, on ji ani k své agresivní politice nepotřebuje. Hnacím motorem imperiální politiky je bezhraničná chamtivost. V současné době se na světě vede kolem devadesáti regionálních válek, za většinou z nich jsou zájmy imperiálních mocností. Kapitalismus svět slabších cíleně vykořisťuje a rozvrací, nakonec vykořistí i sebe a sebe i rozvrátí, pokud dříve nezničí svět. Vždyť i člověk je pro firmy pouhý „lidský zdroj“, který se po vytěžení propustí ze zaměstnání.
Jak dlouho může ještě existovat systém, kde na piedestalu všech hodnot stojí peníze, nikoliv důstojný život člověka a zachování života na Zemi? Tak dlouho, dokud v lidech, v té poctivě pracující většině, nevybuchne přetlak hněvu.
3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
Pro začátek by nám stačilo, aby společenský řád byl sociálně spravedlivý, aby důstojný život člověka byl prioritou zájmu každé politiky. Tady by nám mohly být vzorem severské státy jako Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, o jejichž systému se, nikoliv u nás, mluví jako o severském socialismu. Berme to jako pokračování dalšího vývoje společnosti.
4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
Aby naše politická moc nebyla lokajem silnějších. Aby určující hospodářské komodity byly v rukou státu. Jedná se především o vodu, dále o veškeré energie, jejich zdroje, výrobu a distribuci. Aby čtyři naše největší finanční ústavy byly české a státní. Abychom byli potravinově soběstační. Aby některá odvětví strategického průmyslu byla pod kontrolou státu. Aby média u nás patřila českým vlastníkům. Aby veřejnoprávní média prosazovala objektivní a pravdivé informace a v občanech posilovala všelidské hodnoty, mezi nimi třeba i národního ducha, mravnost, odpovědnost, úctu k životu, k Zemi, k vlasti a k sobě navzájem. Abychom jako občané byli hrdí na to, že jsme Češi a zároveň i Evropané.
5. Dělá náš stát kulturní politiku?
Dělá všechno pro to, aby kultura zašla. Pod slovem kultura chápejme nejen celou oblast profesionálního a neprofesionálního umění a hmotné statky, ale i vzdělání, vědu, urbanistiku, architekturu, životní styl, životní prostředí a tak dále - a to všechno živoří a zachází na chudobu. Národ bez kultury není národem. Občané se pak dají lehce ochočit, manipulovat, nechají se zbavit vlastního myšlení, stává se z nich duchovně a citově vyprázdněná a uniformě myslící masa. Třeba právě o to jde.
MICHAL ČERNÍK, básník, autor knížek pro děti (1943)
Autor: MICHAL ČERNÍK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |