Odpověď Michaelu Mooreovi na jeho obranu filmu Třicet minut po půlnoci
Jsou to již téměř dva měsíce, kdy se v kinech objevil film režisérky Kathryn Bigelowé Třicet minut po půlnoci (Zero Dark Thirty) a diskuse o tomto „kulturním“ díle, omlouvajícím mučení a násilí, kterého se dopouští imperialistická americká administrativa nejen ve světě, ale i ve vlastní zemi, a jež se neliší od 99 % hollywoodských filmů, je v USA a ve světě pořád ještě živá.
Bigelowá získala v roce 2009 Oscara za film Smrt nečeká (The Hurt Locker), který je podobně jako její současné dílo oslavou násilí. 25. ledna 2013 se na webových stránkách Huffington Post objevil zdánlivě objektivní komentář Michaela Moorea, ale co se za tou objektivitou skrývá? Proč tolik chvály, když film, který je obhajobou a oslavou zločinné činnosti americké CIA a ozbrojených sil, vyvolal negativní postoje americké progresivní veřejnosti a dokonce i části Hollywoodu?
Obsahem filmu je vyprávění o úsilí agentky CIA Mayi (Jessica Chastainová) vystopovat v průběhu jednoho desetiletí Usamu bin Ladina. Maya v průběhu vyšetřování navštěvuje různé instituce CIA, v kterých jsou bez soudu zadržování lidé, podezřívaní z účasti na atentátu 11. 9. 2001, účastní se jejich výslechů a někdy je přítomná i jejich mučení.
Přes četná odmítnutí, jichž se jí dostává od některých vedoucích činitelů CIA, osamocena, stresována smrtí své kolegyně, Maya vytrvá ve vyšetřování, které nakonec přinese kýžený výsledek zavražděním Usamy bin Ladina komandem CIA a armády v květnu 2011.
Film Zero Dark Thirty vznikl za nebývalé materiální podpory a spolupráce CIA, Pentagonu a Bílého domu, pro něž film představoval jednak možnost veřejné obhajoby podobných akcí, kdy je obviněný zavražděn bez soudu, a jednak možnost ovlivnit veřejné mínění Američanů
(i světového publika) a vnutit mu přesvědčení, že tato politika amerického prezidenta je jediným účinným způsobem boje proti terorismu. V průběhu přípravy scénáře filmu se jeho autor Mark Boal (bývalý reportér přidělený k americkým útvarům v Iráku) setkal se současným kandidátem na funkci ředitele CIA Johnem Brennanem, vedoucím programu vraždění údajných teroristů bezpilotními letouny (drony).
Dílo Bigelowé a Boala je „angažovaný filmový produkt“ nejhrubšího druhu. Jeho tvůrci dokázali, že jsou schopni nalézt způsob obhajoby libovolného zločinu, kterého se dopustí americká administrativa.
Film přejímá v celém rozsahu vylhanou koncepci „války s terorismem“, vypracovanou Bushovou administrativou, v které s malými modifikacemi pokračuje „levicový“ Obama.
Vyjadřuje souhlas se vším, co tvrdí americký vládní vojensko-zpravodajský aparát a korporativní média, že atentát 11. 9. 2001 neměl v dějinách žádný precedent, že „změnil přes noc běh světa“ a že všechna opatření, která byl v důsledku atentátu přijata, „dokonce i ta, která občas překročila hranici morálky“ (slova Bigelowé), byla myšlena upřímně a jejich jediným záměrem bylo ochránit Američany před teroristickými útoky.
Moore ovšem dobře ví anebo alespoň kdysi věděl, že to jsou všechno lži.
Například ve svém filmu Fahrenheit 9/11 uvedl poznámku Trenta Lotta (republikánský senátor za stát Mississippi), kterou tento pronesl 23. 10. 2001, v den, kdy vstoupil v platnost zákon o boji proti terorismu, tzv. Patriot Act: „Snad nyní budeme moci konat tak, jak jsme to chtěli již posledních deset let.“
Moore (ve filmu jako vyprávěč) prohodil: „Nyní bude zavedení diktatury o hodně jednodušší, o tom není sporu. Myslím, že to měli někde ukryté ve skříni, mám na mysli plány akcí, které by rádi udělali. A pak přišlo 11. září a řekli si: To je naše šance. Pojďme do toho.“ Dále ve filmu Moore přemítal: „Šlo opravdu o naši bezpečnost? Anebo šlo o něco jiného?“
Již ve svém dokumentu o pozadí masakru na Columbijské střední škole (Bowling for Columbine, 2002), Moore poznamenal: „Po atentátu 11. září 2001 byli Američané ochromeni strachem a toho využilo mnoho lidi k vydělávání hromady peněz a budování svých kariér. Jsou za tím skryté zájmy, mnoho aktivit, které nás drží ve strachu… Nejvíce na terorizované veřejnosti vydělávají podnikatelé a politici a mohou se ze všeho lehce vyvléci.“
Nyní stejný Moore vyjadřuje svůj souhlas s filmem, který začíná zoufalými hlasy obětí 11. září a prohlašuje o invazi do Afghánistánu a Iráku, že jde o přiměřenou odpověď na tento zločin.
V jednom záběru filmu Zero Dark Thirty vykřikuje důstojník CIA před svými podřízenými: „Zaútočili na nás. Zavraždili tři tisíce našich občanů!“
Nelze zapomenout, že Usama bin Ladin byl pro svou teroristickou aktivitu proti Sovětům získán ke spolupráci a připraven CIA. Není pochyb o tom, že atentát 11. září byl odporný zločin. Jeho vyšetřování však bylo od počátku až do konce tak nevěrohodné, že jeho údajní režiséři jsou léta nezákonně věznění v Guantánamu a americké soudnictví není dosud schopno jejich obvinění dokázat před soudem.
Americká přítomnost v regionu Středního východu a Střední Asie však nezačala až po 11. září 2001. Bigelowá a Boal (a hlavně jejich sponzoři) se rozhodli opomenout desetiletí amerických intervencí v regionech, plundrování jejich přírodního bohatství americkými a dalšími nadnárodními společnostmi, americkou podporu všech krvavých diktatur, vyvraždění nespočetného množství Iráčanů, podporu izraelské genocidy Palestinců, nekonečné násilí a ponížení arabského lidu. Je hanba, že na to také zapomněl i Michael Moore.
Moore se ve svém článku pro Huffington Post rovněž zmiňuje o minulé spolupráci Usamy bin Ladina s CIA, označuje saudsko-arabského fundamentalistu za „šíleného náboženského fanatika, milionáře, bojujícího na straně mudžahedínů proti Rusům v 80. létech, ale činí tak pouze proto, aby mohl zdůraznit zločinnost bývalých prezidentů a chválit Obamu: „Pro Dicka Cheneyho a Dona Rumsfelda byl bin Ladin nebeským darem a nejvhodnějším nástrojem pro jejich války.“
Moore to říká tak, jako by Obama byl méně cynický a pokrytecký.
Jaký jiný cíl než legalizaci vraždy Usamy bin Ladina a dokazování své moci mohl sledovat, když prostřednictvím satelitní televize spolu s Clintonovou a dalšími pozoroval akci vražedného komanda v pákistánském Abbottabadu (5. 5. 2011)?
Moore tvrdí, že každý, kdo má čisté svědomí, dospěje k závěru, že brutální chování agentů CIA v první části filmu není morálně správné a že diváci budou zhnuseni scénami z mučení zadržených údajných teroristů.
Ale to přece není podstatné. Mnoho někdejších liberálů nyní diskutuje o „mučení vodou“ (waterboarding) při jídle v restauracích jako o hrozné skutečnosti, ale v podstatě proti němu neprotestují. Jejich argumenty jsou stejné, jaké chce film nyní vnutit všem občanům: „Tyto praktiky jsou sice nešťastné a snad přespříliš horlivě prováděné, ale nezbytné, protože jsou jediným prostředkem, který může ochránit USA před útokem.“
Zdali Bigelow osobně schvaluje mučení, není důležité, přestože jsme spíše nakloněni věřit, že je jím fascinována.
Producent nebo režisér takových filmů přispívá k legitimnosti takzvané války s terorismem, k prosazování dobyvačné neokoloniální politiky, která vystavuje násilí celé obyvatelstvo napadené země a vraždění těch, kdo se postaví na odpor.
Moore všechny tyto souvislosti ignoruje. Soustřeďuje se na tvrzení, že přechodem od Bushe k Obamovi byl učiněn i rozhodný krok od mučení ke skutečnému vyšetřování.
Mooreova věrnost Obamovi a Demokratické straně ovlivňuje každé slovo v jeho článku. Přitom Obamova administrativa, která představuje, stejně jako její předchůdkyně, ten nejtvrdší imperialismus, prohlubuje válku proti demokratickým právům, přebírá na sebe popravu nebo vraždu bez soudu kteréhokoli obyvatele planety, jenž jí není pochuti, za přímé účasti prezidenta je týdně sestavován seznam osob k zavraždění.
Nelze ponechat stranou ani mučírnu v kubánském Guantánamu, která zůstává v provozu přes Obamovy sliby o jejím uzavření, ani mučení Bradleye Manninga.
Nejsme tak přesvědčeni jak Moore, že CIA a armáda nepokračují v systematickém násilí a zneužívání svých pravomocí.
Závěrem je potřeba zdůraznit, že Zero Dark Thirty je nechutný film, banální a tendenční – ovšem pokud nejsme příznivci oslavování americké vojenské moci a vojenské techniky.
Maya a její soudruzi kráčejí Afghánistánem a Pákistánem, jako by jim tyto země náležely, diví se a jsou překvapení, když se setkávají s protesty a střelbou proti nim.
Bigelowá a Boal učinili všechno pro to, aby ukázali zločince z CIA i armády v nejlepším světle. Pokud mučí, dělají to neradi, pokud střílejí bezbranné ženy, jejich důvody jsou čisté.
Specialitou Bigelowé je zdůraznit, jak je pro bojovníky těchto válek těžké splnit své povinnosti, přestože jejich soukromá morálka je jiná. Jak únavné a vyčerpávající je pro Mayu účastnit se výslechů či nesčetných hodin mučení vězňů. Maya nemá milence a ani žádné přátele. Obětuje všechno. Snad nejabsurdnějším v Mooreově prezentaci filmu je jeho tvrzení, že „film je triumfem feminismu“.
Kam až přivedlo Moorea jeho ztotožnění se s Obamovou administrativou! Maya není nic jiného než brutální kriminálnice, stejně jako její druzi. Ani ona, ani nikdo z jejich kolegů nevyjádří politování nad sadistickým mučením. Maya ve filmu říká zabijáckému komandu, které se připravuje zavraždit bin Ladina: „Jděte ho zabít pro mne.“ Maya je monstrum.
Mnohem více by mohlo být řečeno o změnách ve vývoji Michaela Moorea. Dříve byl schopen vytvářet hodnotná díla. Nyní u něj došlo ke změně. Všechno přijímá z hlediska bezprostředních a praktických zájmů. Dospěl do stádia, kdy akceptuje nekriticky celou americkou buržoazní politiku. Ocitl se tak v táboře neúnavných nepřátel lidskosti a sociálního progresu.
DAVID WALSH
(A reply to Michael Moore´s defense of Zero Dark Thirty World Socialist Weeb Sit)
Přeložil KAREL KLUZ
Autor: DAVID WALSH
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)