1. Proč skončil socialismus?
   Podle mého názoru tak úplně neskončil. Dočasná porážka socialismu východního bloku Evropy není ještě dostatečně zpracována, ale některé příčiny známy jsou. Je to hlavně nekritické přejímání sovětského modelu socialismu v zemích východního bloku, aniž se kdo zajímal o specifické podmínky jednotlivých zemí. Musíme mít na zřeteli, že budování socialismu po Velké říjnové revoluci v Sovětském svazu mělo před sebou mnoho problémů. Jednak Sovětské Rusko přeskočilo jednu etapu rozvoje společnosti, tj. kapitalismus, a základy budování socialistické společnosti byly stavěny na feudálních základech, bez jakýchkoliv zkušeností. Ostatní evropské země byly tedy v rozvoji poněkud dále a po osvobození východních států Evropy, na nichž měla rozhodující podíl Rudá armáda, se některé země daly cestou budování socialismu, ovšem sovětského typu, což nemohlo skončit dobře a navíc se bezhlavě přebíraly sovětské zkušenosti, i takové, které rozvoj spíše brzdily. Tedy ústup od marxistické teorie. Domnívám se, že socialistická myšlenka stále žije.

   2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
   On se tak úplně nepřežil a hned to tak nebude, aby skončil. Je to hlavně lidská vlastnost, snad geny zafixovaná po prapředcích - vlastnit majetek. Je celkem jedno, jak se k majetku dostat, zda poctivě, nebo násilím. Tedy revoluce v myšlení lidí je velice nesnadná a bez ní to zřejmě nepůjde.

   3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
   Je načrtnut v dílech klasiků. Ovšem dnes je 21. století, takže i tento fakt musí být respektován. Tedy socialismus 21. století jako nový společenský řád musí vycházet z daných podmínek technického pokroku a myšlení lidí, které nyní škodlivě formují sdělovací prostředky. Vývoj jde rychle dopředu a na to musí reagovat i novodobí levicoví teoretici.

   4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
   Domnívám se, že se musí začít u mladých lidí, u kterých by měla být pěstována národní hrdost. Zatím to tak není a bohužel vítězí honba za majetkem a penězi. Je to vidět i u sportovců, kde jednoznačně rozhodují peníze zejména u populárních sportů, jako je kopaná a hokej. Národní duch je tak trochu spjat i se společenským zřízením, takže kapitalismus národního ducha rozhodně ubíjí. Také národní hrdost se masově vyskytne jen v některých případech a zase zejména u sportu, kdy se sportovcům podaří vybojovat vítězství. Už méně jsme hrdí na výsledky vědeckých či lékařských úspěchů. V této kapitalistické společnosti je těžké najít ten správný lék, jak získat suverenitu a posílit národního ducha, a bude to čím dál horší. Mladí lidé od útlého věku jsou závislí na počítačích a virtuální svět je jim bližší.

   5. Dělá náš stát kulturní politiku?
   Ani náhodou. Vše se podřizuje amerikanizaci kultury téměř ve všech oblastech.

   FRANTIŠEK HADAČ, pracující důchodce v dopravě (1939)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]