1. Proč skončil socialismus?
   Nevím, zda je zde myšlen socialismus u nás, či jinde ve světě.
   Každopádně o tom už byly popsány stohy papíru a vydány stohy knih, a to ještě dřív, než u nás skončil. Nebo lépe - byl zapuzen. A já nejsem ani sociolog, ani politolog, filozof či ekonom, abych mohl na tuto otázku fundovaně odpovídat. Jeden z nynějších významných ústavních činitelů mi v polovině 90. let řekl, že po ekonomické stránce jsme na tom nebyli zas až tak špatně, avšak morální marasmus…
   Svou roli sehrál i vazalský vztah k SSSR a rezidua krutostí 50. let (v roce 1968, ale i v dalších letech někteří lidé jako o odvetě hovořili o věšení komunistů), dále to byla neochota vládnoucí garnitury ke kritické diskusi o systému („Běda králi, který se odcizí své zemi“, říká šašek ve filmu Jan Žižka). Lidé se cítili být podvedeni sliby a vadilo jim i pokrytectví ekonomiky s její tzv. šedou zónou, a vedle toho i společenská schizofrenie, k níž se řada lidí uchýlila ve snaze urvat, co se dá. Mnozí si také hodně slibovali od privatizace, navíc podlehli lákadlům tzv. sociálního státu západoevropského, konkrétně německého střihu. A tak, jak říkám v jedné své básni:
   Bitva je prohraná
   Člověče, nezlob se
   s námi teď nadnárodní monopoly
   o naši poslední vestu a české slovo hrají
   Mnohý tu návnadu naivně sezob…
   Bitva je prohraná
   člověče, nezlob!

   2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
   S ohledem na to, v jakém politickém i ekonomickém marasmu se dnes lidi plácají…
   Každý společenský systém dojede na pýchu svých „elit“ a na nepochopení potřeb obyčejného člověka.
   Začátkem 80. let vznikla v SSSR myšlenková platforma zvaná Golgota. Podle ní si lidé musí znovu prožít „slasti“ kapitalismu, aby pak dospěli k názoru, že jedině socialismus je ta pravá cesta. No, nevím, nevím, v době nadnárodních společností…
   Ale co když někteří lidé naopak přišli na to, že kapitalismus je tím nejideálnějším způsobem k pohádkovému zbohatnutí? Jeden z „guru“ zpackané privatizace po česku, ekonom Tomáš Ježek, ve svých úvahách dospěl k názoru, že člověk ve svém, jemu Pánembohem vrozeném sobectví myslí především na to, jak co nejefektivněji rozšířit své hmotné statky, a proto je kapitalistická cesta v Čechách ta nejlepší a nejkrásnější!
   Zda se kapitalismus přežil… Už se ozývají hlasy, že ano. A sami odborníci nevědí, zda se náhodou neplácáme v kapitalistickém socialismu, ovšemže se zbytečně rozhazovačným sociálním státem.
   Kapitalismus se zatím nepřežil, protože jeho hlasatelé tvrdě odmítají jiné než „jeho“ myšlení, ale už nebude trvat dlouho a vše vezmou do svých rukou nadnárodní společnosti, a jak se TO bude jmenovat potom, to je otázka.

   3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
   Někteří hovoří o cestě zpět, tedy o návratu k monarchii, popřípadě ke konstituční monarchii. Nu, s ironickou nadsázkou bychom mohli jít ještě hlouběji do minulosti a hovořit i o návratu k ranému feudalismu, potažmo k otrokářskému řádu, a pak bychom se opět po spirále mohli vydat k socialismu, resp. komunismu.
   Už Karel Čapek plédoval za silný sociální stát, pochopitelně že na kapitalistických základech. Ale sám nevěděl, jak bohaté kapitalisty přimět, aby část svých prostředků poskytli na sociálně potřebné, na kulturu, do zdravotnictví, školství… O ekologii se tehdy v první polovině 20. století ještě mnoho nevědělo.
   Ani já nevím, jak by měl vypadat nový společenský řád, protože, jak jsem už zmínil výše, dnes je svět Rubikovou kostkou v bezostyšných prackách nadnárodních společností. V těch se - prostřednictvím ratingových agentur a bankovních operací s virtuálními penězi - ocitají i vlády jednotlivých států. A kromě toho, kdo přinutí pár stovek dolarových multimiliardářů, aby se o svůj majetek „nějakým způsobem“ podělili s miliony lidí, žijících hluboko pod hranicí chudoby? Bude záležet na tom, jak dlouho si lidé ještě takhle nechají kálet na hlavu.
   Bojím se, bojím, aby nový společenský řád nenastal až po nové a velice děsivé světové válce. Jestli to pak ovšem bude ještě „řád“, toť otázka.

   4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
   Jednoduchá odpověď: Mít snahu být suverénní ve snaze zachovat si národního ducha. Jenže jak být suverénní v současném „globalizovaném“ neštěstí? Navíc když někteří intelektuálové „národního ducha“ popírají či zesměšňují. Ale možná, že by přece jenom nebylo od věci nejmladší generaci důrazněji připomínat, z jakých kořenů český národ vzešel a z jakých studánek a potůčků byl jeho strom napájen. Je ovšem otázka, nakolik nejmladší generace, zblblá Hvězdnými válkami, Harry Pottery a dalšími bláboly bude ještě ochotna těmto „starým pověstem českým“ naslouchat.

   5. Dělá náš stát kulturní politiku?
   Ano, jenže špatně. Zářným příkladem jsou zdevastované Lázně Kyselka či ředitelské kotrmelce v pražském Národním divadle. Ale jak má být dělána dobrá kulturní politika, když jsou do této ministerské funkce vybíráni lidé, kteří tomu nerozumějí, nebo jsou pouhými loutkami svých partají? Přitom již Jan Werich ve filmu Byl jednou jeden král říká: „Na odbornou práci mají být odborníci.“ Ostatně současná vláda uvažuje o tom, zda by nebylo dobré sloučit ministerstvo kultury s ministerstvem školství (jako tomu bylo v dobách socialistických!). Co bude pak, je u Boha.
   Stát totiž neví, je zmatený z toho, zda kapitál má dotovat kulturu, nebo kultura kapitál.
   Pod krkem mě opět drží klaustrofobie
   Utéct se chce od všeho však není do čeho
   veď ani nad Tatrú sa u nás dnes už neblýská
   a hrom nebije

   MIROSLAV KANTEK, spisovatel, novinář (1950)



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)