Návrat k Marxovým idejím a k socialismu se neobejde bez zhodnocení toho, čím jsme nenaplnili očekávání země, která nám byla svěřena do péče. Rozdělil bych svou úvahu do dvou částí.
1. Materiálně jsme rozhodně nezaostali, Československo prošlo industrializací země, především Slovenska, byla dokončena elektrifikace na celém jejím území a byla asfaltizována celá silniční síť. Pravidelně se každoročně zvyšovala osobní spotřeba spotřebního zboží a potravin. Všemu obyvatelstvu byla zajištěna PRÁCE, díky všeobecné zaměstnanosti stabilní a dostupná lékařská péče, díky síti vzdělávacích zařízení byl likvidován analfabetismus, zkracovala se doba pro odchod do důchodu. Země dosahovala úspěchů ve vědecko-technickém rozvoji, tělesné výchově a sportu. Úměrně s množstvím devizových prostředků se rozvíjel cestovní ruch.
Přes stabilitu a perspektivu životní úrovně rostla nespokojenost obyvatelstva, které nahlíželo přes hranice a vidělo jen kladné projevy kapitalismu. Nespokojenost jsme prohlubovali vlastními chybami (výpadky masa na trhu, nedostatek jižního ovoce, výpadek – nebo sabotáž – v zásobení trhu toaletním papírem apod.), ale i zásluhou nepřátelské propagandy (šíření tzv. radioaktivních vtipů – vymýšlí reakcionář, rozšiřuje funkcionář). Na nálady obyvatelstva působila i mezinárodní situace; rozhodující vliv měla Gorbačevova politika tzv. přestavby. Vnitřní i vnější tlaky jsme neustáli.
Po chybně provedených stranických prověrkách jsme ztratili silnou vnitropolitickou podporu; a přesto, že mnozí ze strany vyloučení neztratili levicovou orientaci, podstatná část se ze subjektivních i objektivních důvodů spojovala s vnitřní reakcí a přispěla k listopadovému převratu. Mnohým postačilo, že se mohli vrátit do politického a občanského prostoru.
Převrat takřka zničil průmyslovou základnu země a citelně zasáhl do zemědělské produkce. Obnovit základní fondy, z nichž se dotovalo školství, zdravotnictví, penzijní systém a všeobecný rozvoj, bude nesmírně obtížné. Zejména počátky návratu ke kolektivnímu hospodaření budou bez základních fondů finančních prostředků těžké.
STÁLE POSTRÁDÁME KVALITNÍ ZHODNOCENÍ SOCIALISMU SE VŠEMI JEHO CHYBAMI A NEDOSTATKY, ALE TAKÉ SE SEBEVĚDOMÝM VÝČTEM ÚSPĚCHŮ. Lidé stále více porovnávají, s čím a jak žili za socialismu a co jim nepřinesl kapitalismus. Na tom je třeba stavět naši propagandu – nezaměstnanost, obrovský vnitřní finanční dluh, ztráty sociálních vymožeností, rozdělení společnosti, růst kriminality atd. – to jsou bezprostřední projevy kapitalismu, na něž je třeba neustále poukazovat.
2. Pravice nás neustále mlátí po hlavě povídkami o svobodě a demokracii. Jejich antikomunismus má nicméně jisté jádro. Nemůžeme se nevyrovnat s pojmem a hlavně praxí svobody. ŽÁDNÁ SVOBODA NENÍ BEZ HRANIC, BEZ OMEZENÍ. Spoutává ji systém zákonů, nařízení a pravidel občanského soužití. Svoboda jednotlivce nesmí zasahovat do svobody dalších jedinců. Svobodu jedinců je nezbytné rozvíjet v rámci svobody všech a tedy celé společnosti. (Je svobodou, ukládá-li 38 tisíc podnikatelů finanční výtěžky podnikání do zahraničí?) Kolektivní soužití má však rovněž bariéry. Je v lidské přirozenosti rozvíjet vlastní individualitu. V socialismu jsme měli mistry sportu, mistry umění, hrdiny práce apod., ale přirozená snaha předčít, vyniknout, prosadit se, nebyla dostatečně naplňována. Tato lidská vlastnost úzce souvisí s možností vlastního podnikání a dosahování individuálního úspěchu. Musíme dokázat oddělit nežádoucí sobecký individualismus od rozvíjení individuality v zájmu celé společnosti. Sdružování malých výrobců a provozovatelů služeb musí vycházet zdola – z pocitu těchto subjektů, že v sdružení se jim bude dařit lépe. TLAKY ZHORA NEPŘINÁŠEJÍ DEFINITIVNÍ EFEKT.
Nemenší pozornost je nezbytné věnovat metodám, systému a způsobu rozvíjení demokracie. Největším paskvilem kapitalistické demokracie je její jednorázové naplnění jednou za čtyři roky u volebních uren. Lid potřebuje každodenní pocit, že je pánem ve své zemi, že neexistují hluchá místa, kdy je povinen mlčet a nekonat. Není ani projevem svobody právo lát, kritizovat a nadávat, jsou-li pronesená slova ignorována. A každopádně platí slova starořímského politika Petronia: „Není třeba zákonů tam, kde vládnou peníze.“
Kapitalismus demokracii nevymyslil, ani ji řádně neprovádí. Sám svobody hoden, kdo svobodu zná vážiti každou. Inspirujme svoje počínání při aplikaci demokracie a poskytování uměřené svobody každému jedinci zkušenostmi celých generací lidské společnosti. Neboť člověk je zdrojem všech pozitivních hodnot i všeho lidského zla. On vytváří dějiny a dějiny formují jeho. (Jako příklad: Grigorij Melechov v Šolochovově Tichém Donu.)
Autor: VÁCLAV JUMR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |