Krátký, zoufale krátký byl život Pankráce Krkošky. Narodil se v Brně 22. ledna 1861, na samém úsvitu nově nabyté a velmi omezené parlamentní demokracie a zemřel po pouhých 27 letech rovněž v Brně 16. 2. 1888. Je to tedy 125 let od jeho předčasného skonu. Co všechno ale stačil tento pohledný mladík za svůj krátký život vykonat! Podívejme se například na jeho monografii z pera Otakara Fraňka (Otakar Franěk: Pankrác Krkoška, první redaktor Rovnosti, Praha 1975). Patřil mezi generaci takzvaných průkopníků socialismu, byl prvních z řady šéfredaktorů brněnské Rovnosti. Snažil se úspěšně o to, aby socialistické a marxistické myšlenky pronikaly do dělnického hnutí v našich zemích. Jeho velmi dobré teoretické schopnosti se spojovaly s organizačním úsilím, které bylo zaměřeno na sjednocování hnutí a překonání jeho roztříštěnosti.
Pankrác Krkoška znal dělnické prostředí od dětství, narodil se v dělnické čtvrti Josefov. Na cestě za vzděláním ho čekaly německé školy, slovanské gymnasium (1871–1874) a brněnský učitelský ústav (na Poříčí č. 5, 1874–1876). Nesporným rozšířením obzoru pro něj byla socialistická literatura a mezi jeho zájmy patřila sociální a národnostní otázka. Velkou roli tehdy hrály různé vzdělávací spolky; Krkoška působil v jednom z nich, ve Svatoboji v Husovicích, kde také v čísle 140 od roku 1868 bydlel. V roce 1880 se stal učitelem, vystudoval zmíněný učitelský ústav (složil učitelské zkoušky) a věnoval se své profesi v okolí Brna na venkově. Tak byl podučitelem v Lipůvce (1880), v Bosonohách (1881–1883), v Novém Rousínově (1882-1884), pomocným učitelem v Koválovicích (1884–1885), v Moravských Prisech (1885). Způsob, jak se věnoval svému osvětovému působení, vedl ke konfliktům se školskou a církevní správou. Býval proto častěji přeložen jinam. Nadále zůstával jeho základnou spolek Svatoboj (1878–1887). Seznamoval se s dobovou socialistickou literaturou a studoval i spisy Marxe a Engelse. Studium a propagování Darwinovy vývojové teorie bylo dalším zdrojem konfliktů se školskými úřady. I to bylo podnětem k tomu, že roku 1885 požádal o propuštění z učitelské služby a napříště se věnoval vzdělavatelské a osvětové i organizační činnosti v řadách dělnictva. Spolehlivou základnou mu zůstával nadále také spolek Svatoboj.
Krkoška těžce nesl roztříštěnost dělnického hnutí, v níž viděl právem největší překážku akceschopnosti. Jeho platformou byl tisk. Časopisy Bojovník a Spravedlnost nebylo možné označit za nijak radikální. Ale důsledný Krkoška se posunul do čela hnutí za sjednocení dělnického hnutí. Z jeho iniciativy vznikl roku 1885 Komité pro svolání porady o založení českého listu sociálně demokratického. To měla být společná půda, kde by se našly obě strany rozkolu. Výsledkem tohoto snažení byl vznik Rovnosti, možná nejdéle vycházejícího listu v Evropě, která napříště vystupovala jako orgán Sociálně demokratické strany českoslovanské. Pankrác Krkoška byl jeho prvním šéfredaktorem v letech 1885 až 1886. Jeho činnost se nesla v duchu sjednocovacích snah překonávajících dobový rozkol hnutí. Dosáhl toho, že ve formě předplatného, kolportáže a volného prodeje činil náklad celkem asi 1000 výtisků. Ani zde neunikl konfliktům, a proto odešel roku 1886 z redakce. Přenesl těžiště své práce do Svatoboje a roku 1887 byl zvolen jeho místopředsedou. Ale zhoršovala se jeho choroba a proti jeho moderním snahám se ozýval i uvnitř Svatoboje odpor. Obojí bylo důvodem pro Krkoškovo opuštění spolku. Jeho úmyslem bylo věnovat se naplno osvětové a teoretické práci. Tyto představy znemožnila smrt, která 16. února 1888 postihla Krkošku v 27 letech. V jeho pohřebním průvodu šlo, podle dobových odhadů, asi 4 tisíce lidí.
Pankrác Krkoška sehrál významnou roli jako cílevědomý šiřitel myšlenek Marxe a Engelse, jako propagátor děl socialistické literatury. Krkoška byl schopen spojovat tuto činnost s organizačním úsilím, které bylo tehdy na pořadu dne. Vytvářel tak základnu, která nejen poskytla možnost organizovat práci hnutí, ale i pronikání marxismu mezi dělníky i funkcionáře hnutí. On sám díky tomuto působení názorově vyzrával. Jeho osvětové a učitelské působení bylo spojeno s šířením socialistické orientace. Ze socialistické literatury pomáhal pronikání děl Marxe, Engelse a tehdy velmi vlivného Lassalla. Sledoval i postup Darwinovy evoluční teorie, kterou propagoval. Dalším předmětem jeho zájmu byla Kant-Laplaceova teorie vzniku vesmíru, které věnoval jednu svou přednášku a publikaci (Vznik soustavy sluneční, Brno 1886). Rovněž teorii Darwinovu pojednal v přednášce ve Svatoboji a její výtah zpřístupnil veřejnosti v Rovnosti.
Obě teorie, Darwinova a Kant-Laplaceova, byly pilíře Krkoškova materialismu a rozhodného ateismu. Protože byl zároveň stoupencem socialismu Marxova, polemizoval s názory dr. Chleboráda, který se snažil proniknout se svými představami do dělnického hnutí. (Boj o majetek od dr. Chleboráda, Spravedlnost, č. 3, 4, 5, 1885). Jeho Teoretické listy o zastoupení lidu ve sborech zákonodárných (Bojovník II, 1884) jsou vysvětlením otázek volebního práva ve vztahu k celkové politické taktice strany. Své názory záměrně tlumil, aby neuškodil sjednocovacím snahám. Za platformu sjednocení měl Rovnost, v níž dva roky působil. Patosem jednoty je charakterizován jeho programový článek „Mužové práce! Občané! (Rovnost I, č. 1, 1885). Krkoška v něm vnímá vnější i vnitřní faktory ohrožení jednoty hnutí, kterou pokládá za prvořadý úkol.
Jako klíčové vidí organické spojování hospodářských a politických požadavků v rámci jednotné a promyšlené taktiky hnutí (Zde mírný, zde radikál, Rovnost II, č. 12, 1886). Krkoška věděl, že socialistická teorie je nezbytnou součástí postupu hnutí vpřed (Předloha zákona proti socialistům, Rovnost II, č. 5, 1886; Co nás čeká, Rovnost I, č. 6, 1886). A tak se na stránkách Rovnosti vyjadřoval k myšlenkám Marxe, Engelse a Lassalla, který v německé sociální demokracii byl respektovanou osobností. Zejména patřila ale jeho pozornost Marxovi, jehož zásadní význam uznával i pro české prostředí. Zejména je znát Marxův vliv v Krkoškově kritice kapitalismu (Co je to kapitál a kapitalismus?, Rovnost II, č. 8, 5. 5. 1886). Krkoška samostatně studoval Marxův Kapitál, který do češtiny ještě přeložen nebyl a snažil se o vytvoření české terminologie. Díky jemu se začala prosazovat i Marxova teorie vykořisťování dělnické třídy kapitálem, Krkoška psal o teorii nadhodnoty, o příčinách nezaměstnanosti, o tom, co způsobuje vznik hospodářských krizí. Dotkl se také předpokladů socialismu jako společenského uspořádání včetně otázek zespolečenštění prostředků produkce. Neunikl mu ani význam spojenectví dělníků s rolníky, kteří byli tehdy stále ještě početnější než dělnická třída.
Studium Kapitálu mu pomohlo korigovat vliv Lassalla a malthusiánů, ale Krkoška přeceňoval morální faktory v boji za překonání kapitalismu a vracel se k některým rysům sociálního utopismu. Pro Krkošku je kapitalismus přechodné společenské uspořádání a budoucnost patří socialismu, který charakterizuje jako společnost bez nezaměstnanosti, bez krizí, s plánovitým přístupem ke společenské produkci; přinese rozvoj těch nejlepších lidských sil a celkové obrození společnosti (Budoucnost dle socialismu, Rovnost II, č. 3, 1886).
Krkoška si nesmírně vážil Marxova Kapitálu jako pramene pochopení rozporů kapitalismu a pochopení dějinné role dělnické třídy, a proto začal pracovat na překladu Marxova Kapitálu. Publikoval výňatky v brněnské Rovnosti (Rovnost II, č. 14, 18, 19, 1886). Díky němu byl učiněn krok k ustavení české marxistické terminologie. Měl úmysl se zapojit do vydávání Ottova slovníku naučného a zpracovával základ hesel z politické ekonomie, hesla o Marxovi, Engelsovi, Lassallovi atd., o utopických socialistech a o ekonomech, které Marx kritizuje ve svém Kapitálu, jako byli Malthus a Say.
Krkoška patřil mezi dobově nejlepší znalce Marxova a Engelsova díla a zdůrazňoval potřebu teoretické vyspělosti pro postup hnutí. Uvážíme-li jeho životní podmínky a krátký čas, který mu byl vyměřen, nezbývá než smeknout před tím, co tento mladý muž vykonal. Zároveň se vynořuje otázka, kterou si kladl už Josef Boleslav Pecka Strahovský, proč se dělnické hnutí chová ke svým talentům tak macešským způsobem.
Autor: MILOSLAV RANSDORF
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |