Nechme stranou všechny ty řeči o tom, že za socialismu u nás banány nerostly, a dnes rostou. Nechme stranou i Einsteina, který řekl, že máme jen dvě možnosti: socialismus, nebo zánik lidstva. Nejde totiž ani o banány, ani o socialismus.
   Nejde o to, že by lidé dnes odmítali socialismus, natož reálný socialismus. Jde o to, že lidé dnes odmítají jakoukoli reálnou společnost.
   Lidé dnes před realitou prchají, „žijí“ životem svých „hrdinů“ z televizních seriálů, a červených a hnědých knihoven mnoha odstínů. S nikým, kdo jako jejich „hrdinové“ nevypadá – a nemá tolik peněz – se nebudou bavit. To je pro ně přece „lůza“. Budou sedět u televize nebo nad recyklovaným papírem, nic nedělat, a snít o tom, že se stanou také tak bohatými. Nebo budou sedět u porna, jíst pilulky, a snít o tom, že ho po nich budou mít také tak velkého.
   Jsme však my zase až tak jiní? Vždyť jen sedíme před obrazovkami počítačů a píšeme texty, které představují podobně uzavřený svět. Naše psaní je již jen přesvědčováním přesvědčených, naše texty dnes již čte většinou jen několik našich známých, kteří píší texty velmi podobné. Nekomunikujeme příliš ani navzájem, a se světem ostatních lidí už vůbec ne.
   Z bohémů se stali asketi, z lidí, kteří dříve byli lidem na očích, se staly stíny, které již nechodí ani kanálama – i tam by se nás občas někdo zeptal, co tam vlastně děláme. Sezením před obrazovkami jsme pro ostatní příliš stejní na to, abychom je mohli zajímat, a k tomu jsou naše světy příliš oddělené na to, abychom se mohli setkat.
   Kdysi dávno jsme se s kamarády na vandru dostali do nějaké hospody u Kokořína. Pak přišla parta důchodců a důchodkyň s kytarou. Po chvíli tančili na stolech a my mladí jsme jen záviděli, jak se umějí bavit.
   Pojďme lidem příkladem a ukažme jim, že i dnes se dá žít! Začněme žít! To je to, po čem všichni touží, a už nevěří, že je to vůbec možné!
   Až budou vidět, že žijeme, budou číst i naše knihy, a začnou opět toužit po společnosti, která skutečný život ve větší míře umožňuje – ať už se ona společnost bude nazývat jakkoli.

   Příspěvek z konference Konec socialismu?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]