1. Proč skončil socialismus?
   Mělo toto dva důvody. Ten první: naivita lidí, kteří nový společenský řád začali budovat, ale kteří si zároveň vsugerovali, že jenom oni jsou garantem jeho vybudování. Což vedlo ke katastrofálním přehmatům a omylům. Obzvláště v personální politice a stanovování priorit v novém společenském uspořádání. Spěch tímto způsobený uvedl pak vše v chaos. Navíc při našich charakterových vlastnostech jako je vlezdoprdelismus, bledá závist, nesolidarita, narcisismus, kradení, lenost, neochota při práci myslet atd. neměl socialismus žádnou šanci. Nedokázal totiž tím pádem vytvořit něco, co další generace bude dál rozvíjet. To jsou mé životní zkušenosti.
   Druhý důvod je v dějinných souvislostech: Slovanské národy byly, ať chceme nebo nechceme, ve vědě a technice pozadu a po 300leté genocidě, válkách a odsunu sudetských Němců u nás byl před novými vládami, úkol vychovat novou generaci intelektuálů a pracující inteligence a odborníků. Jak to dopadlo, všichni víme. Místo lidí pracujících pro národ zhlédla se tato část v životním stylu Západu (sama se na svůj životní styl nezmohla) a byla ochotna i ke zradě na národu a to i za cenu jeho likvidace. Což, při kritickém pohledu na to, co zbylo z českého národa, se již skoro povedlo. Tak rozklíženou společnost dá jen těžko někdo dohromady. Navíc národ utrpěl genocidou a ztrátami ve válkách také genetické ztráty a ty nahradit je asi v krátké době nemožné. Navíc ten samý rozpad v okolních státech, takže pro socialismu žádná šance.

   2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
   Kapitalismus se přežívá, jelikož nedokáže popsat budoucnost tak, aby byla přitažlivá pro většinu, ani k tomu nemá lidi, vše, co se vydává za odborníky, jsou jenom jedinci vytvářející alibi pro mocné, proč jedna část musí vládnout a vlastnit většinu bohatství světa a druhá dřít bídu s nouzí a držet hubu. Je to systém žijící ze dne na den. Plánují pouze nadnárodní korporace a ty jenom to, jak se dostat k penězům. To vede k degeneraci systému, jemuž zdroje vysychají a společnosti se začínají okrádat navzájem, okrádajíce zaměstnance, státy atd. Navíc neinvestování do vzdělání a praxe vede k přetahování odborníků z jiných států a k vyčerpávání lidských zdrojů těchto. Bursy obchodující se zbožím, které z jedné třetiny neexistuje, a akcionáři, jedno jako pračka špinavých peněz a druhé jako pijavice systému, zavedly do ekonomiky spekulaci jako normální disciplínu patřící k životu. Tím také se k moci dostává organizovaný zločin, což vidíme kolem sebe na každém kroku. Navíc je tu globalizace a s ní využití technického pokroku, což přináší snižování počtu zaměstnanců. Opakem je vysoká nezaměstnanost a chudoba miliard. Společnost, která je navíc řízena na základě použití Pavlovova podmíněného reflexu neboli klacku a cukru (reklama, hra na odměny, slevy, výhry, rychlé peníze atd. to je cukr; klacek to jsou komunisti, teroristi, fašisti, muslimové, Arabové, Číňané, Rusové, Romové, nezaměstnaní atd. podle toho, jak se komu co hodí). Ale jak se ukazuje, začíná se i v zemích zlatého Západu projevovat nespokojenost s odkazem budoucnosti pro nastupující generace. Je vidět, že nic není věčné, ani americká hra na globální letadlo. Takže krize je nevyhnutelná, nepomůže ani určitý blahobyt určité části obyvatelstva.

   3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
   Asi by měl v první řadě uspokojovat nároky všech vrstev společnosti a zaručovat důstojný život i tomu poslednímu jedinci a respektovat různost společnosti, což znamená solidaritu mezi lidmi, a to jak mezi úspěšnými a neúspěšnými, tak i chytrými a méně chytrými, zdravými a nemocnými atd. Což je utopie nebo tak vzdálená budoucnost, které se tato civilizace asi nedožije, množství lidoopů převažuje totiž vysoko nad počtem lidí. Je tady ale nebezpečí, že se dřív prožerou světové zásoby surovin, než že tato civilizace začne užívat rozumu.

   4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
   K tomu je nutné, aby si příslušníci hlásící se k národu uvědomili, co to obnáší, je totiž směšné, když ženám vadí -ová na konci jména, muži jsou Češi jenom při fotbale nebo hokeji a pouze když se vyhrává, vše co pochází z Česka, stojí za…, vše co sami vyrobí, stojí za… A tak dokud nebudou lidé hrdi na svou práci, zem, na svou kulturu, ale svou, ne tu importovanou. Pak snad je možno mluvit o národu, teď bych raději toto označení používal v uvozovkách, protože jak chcete mluvit o národu, suverenitě, národním duchu, když z národa čítajícího 10 milionů obyvatel bylo 1 milion v KSČ a další milion v SSM a dnes to vypadá jako v roce 1918: nikdo s c.k. Rakouskem nespolupracoval, všichni bojovali proti, to samé 1945: s Němci nikdo nespolupracoval, všichni byli proti, v roce 1989 nikdo nebyl v KSČ dobrovolně, všichni z donucení a většina dokonce byla v partaji, jenom aby škodila. Jak chceme mluvit o suverénním státu a národním duchu, když politici skáčou, jak mocní v pozadí pískají, soudy soudí podle peněženek, exekutoři si z této instituce udělali ryto, policie krade a loupí, neúspěšní kandidáti z voleb honí studenty do protestních akcí, zelení blokují, co se dá, nikdo neví, kdo je platí, nové partaje vznikají podle potřeby trhu, záleží, kdo dá víc nebo dostane víc (trafiky jsou ještě k mání). Takže sečteno podtrženo, dokud se Češi budou sami ubíjet a lézt do zadku jiným národům a po 23letech bez přestání opakovat podle přání toho blba, co organizoval pád socialismu (jak bylo po převratu řečeno), my nic, to oni a nikdy víc komunismus, nikdy víc národní majetek, víc hrabat a bohatců, vše zprivatizovat, žádný majetek lúze, každý ať se stará sám o sebe. Co potom ještě dodat k národnímu duchu, snad jenom postřeh od sousedů: 20 let po válce nemluvil ve sdělovacích médiích nikdo o tom, kdo z národa byl za politiku v letech 1929-45 zodpovědný, a dnes je Adolf pomalu hrdina v boji proti komunismu. Na rozdíl od nich, my se bijeme navzájem, jenom abychom se v očích takzvaného demokratického světa zviditelnili jako ten primitiv Havel. Místo abychom se snažili posunout kolo dějin vpřed, stojíme jak ten kovboj, co dumá nad svým lejnem s klackem a přehrabuje se v něm, protože chce vědět, po čem se pokakal.

   5. Dělá náš stát kulturní politiku?
   Státní kulturní politika neexistuje, nebo aspoň to, co tady je, se tak nedá nazvat. Je to více politika likvidace národní kultury, bezmezné přebírání primitivní americké tvorby ať filmové, hudební, výtvarné a jiné, kdy např. filmy dnes v Americe natáčené jsou natáčené podle stejného schéma jako němé filmy, bez „ekčn“ není úspěchu, to pochopil i Forman. Smutné ovšem je, že k likvidaci se nechali naverbovat naši kolaborační umělci a tak se nám předkládají překlady zahraniční hudby do češtiny s oduševnělými tříslovnými texty. Mazaniny, za které snobové dávají miliony i u nás, viz např. Knížák. Hlavním problémem je ale odmítání naší kulturní minulosti. Zavíráme jedno divadlo za druhým, rušíme jeden orchestr za druhým, knihy jsme zdražili, asi aby byly dostupné každému, brakové literatury je u prodejců něurekom.

   JAROSLAV DROZDÍK, kapitán na hotelových lodích (1948)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]