Nedávná stále prodlužující se zima s sebou přinesla i v dolních polohách našeho území dlouho trvající závěje. U kontejneru – budiž řečeno, že mnoho našich občanů se naučilo, či se stále učí třídit odpadky, tak tedy v závěji u »papírového« kontejneru jsem nalezl knihu spisovatele, o kterém se u nás v 60. a 70. letech hodně psalo, jehož dílo vycházelo jak časopisecky, tak samostatně knižně – Bruno Travena Česáči bavlny (vydalo ji nakladatelství Svoboda v Praze v roce 1984).
   O jejím autorovi se mnoho literárních vědců a publicistů snažilo najít některé podrobnosti, neboť ono jméno »Traven« je pseudonym. Vznikly četné dohady a konstrukce, kdo to vlastně je. Onen reálný Traven však měl složitý a komplikovaný osobní vývoj, snad žil – původně herec a později publicista, před svou emigrací v Německu pod jménem Ret Marut, a snad byl i jedním z aktérů Bavorské re publiky rad. Již tyto předpoklady ukazují na Travenovo ideové zaměření. Mezi těmi, kdož se pokusili vypátrat reálného Travena, byl dokonce i specialista – »travenovský badatel« Rolf Recknagel – a podle doslovu k této knize, který napsala Anna Vovsová – i další dva němečtí spisovatelé, angažovaní v pokusu o ustavení bavorského socialistického státu – Erich Mühsam a O. M. Graf – vyslovili zmíněnou domněnku již před Recknagelem. Snad mohli vědět o Travenovi mnohem víc…
   Veřejnost se s ním setkávala od r. 1910, jeho pseudonym byl prý volen podle védského náboženství – tímto krycím jménem se měli označovat bohové bouří. Ať to bylo tak či jinak, čtenáři se pak mohli seznamovat s Travenovými díly, která byla koncipována jako napínavé čtení s konotacemi k soudobým politickým poměrům.
   V případě Česáčů bavlny se jednalo o kritiku amerických poměrů. Autor knihy zřejmě psal své Česáče bavlny za rozhodně nejednoduchých osobních podmínek, jak autorka doslovu cituje, »v bedně, kde se povalovalo množství zpola hotových rukopisů, které napsal za dlouhé nezaměstnanosti, aby ho prázdný žaludek neobtěžoval a aby si šedesátkrát během hodiny nemusel připomínat, že nezaměstnanost ani prázdná střeva nelze odstranit pevnou vírou v Pánaboha a chvalozpěvy na kapitalistický hospodářský řád«.Co jiného by mělo být aktuálnějšího pro poznání naší přítomnosti než toto?
   Avšak já nepíši opožděnou recenzi knihy Česáči bavlny, jde mi ještě o něco jiného. V knize byl vložen knihovní lístek s datem vypůjčení a razítkem Posádková správa Jindřichův Hradec«, který ukazuje na cesty také knihy nejen k čtenáři, ale až do oné sněhové závěje. Asi to byl čtenář jediný (alespoň podle záznamu) a z nějakých příčin mu pak šlo o to, tuto knihu vyhodit. A pak že kniha je nejlepším přítelem člověka! Ani to však nemusíme přísně soudit, vždyť nevíme nic o osobních důvodech půjčovatele, proč knihu nevrátil, zda se třeba sám nestěhoval, možná, že mohl i zemřít… Těch možností je celá řada.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]