Demokracie nemůže existovat bez morálky.
(Jack Kemp)
Ti, co říkají, že pornografie nemá nic společného s politikou, zřejmě nevědí, co je to pornografie.
(parafráze M. Ghándího)
Národ, kterému se vezme morálnost, zahyne!
(Karel Čapek)
Co to je pornolitika? Pokud se snad někdo domnívá, že takové slovo neexistuje, má pravdu jenom částečně. Upřímně řečeno, neexistovalo do této chvíle, neboť jsem si je právě vymyslel. A hned se pokusím vysvětlit, proč mě taková zhůvěřilost napadla. Zcela vážně se totiž domnívám, že výraz politika, dosud běžně užívaný, se sémanticky zcela vyprázdnil, a proto je nejvyšší čas jej nahradit výrazem novým, přesnějším. Základem původního substantiva politika je řecké slovo polis, což znamená město, či v širším významu obec. Politik je tedy člověk, který velmi vážně přemýšlí o prospěchu obce a jejích občanů. On je tím prostředníkem, zodpovědným za stav demokracie, který umožňuje, aby lid – demos mohl svobodně vládnout – kratein.
Význam slova pornografie je, pravda, ve své podstatě značně odlišný. Podobně jako demokracie i pornografie má svůj původ v Řecku za časů, kdy ještě nebalancovalo na pokraji státního bankrotu, ale stavělo základy naší civilizace a kulturní identity. Stejně jako demokracie i pornografie je složeninou dvou slov, a sice slova pornem (nemravnost) a grafem (psát).
Historie zaznamenává užití tohoto výrazu v Athenáiově textu Hostující mudrci, kde se vyskytuje pornographoi – muž píšící o prostitutkách (prostitutech). Tolik tedy alespoň krátký etymologický exkurs do antiky.
Co se týče žhavé současnosti, faktem zůstává, že definovat pornografii, a především její meze, není zase až tak jednoduché, a kdybychom (podobně jako u politiky) hledali odpověď komplexní a zcela vyčerpávající, měli bychom po zbytek života o zábavu postaráno. Spokojme se tedy s konstatováním, že zobrazování nemravnosti je staré jako lidstvo samo. To nové je masívní angažmá médií – papírových i elektronických, včetně internetu. A vše to přitom započalo tak nenápadně: vynálezem knihtisku, který umožnil vydání první tištěné pornografie (1527), zahalené v poetickém hávu Arentinových Rozkošnických sonetů, doprovozených nemravnými obrázky Giulia Romana. Ovšem proti tomu, co lze dnes objevit v této tak dynamicky se rozvíjející branži na internetu, jde o hříčky celkem nevinné, nad nimiž by se shovívavě pousmála i nejedna přesvědčená feministka.
V této souvislosti se však nabízí otázka vskutku zásadní: V čem se vlastně liší porno od normálního milování? Upřímně řečeno, pomineme-li extrémní výstřednosti, technicky de facto v ničem. Zásadní rozdíl je totiž v prožitku. Sex s milovanou bytostí nás prostupuje, rozechvívá, povznáší a naplňuje láskyplnou kontemplací.
Zatímco porno, tedy sex tak říkajíc na ukázku a pro kšeft, pouze předstírá absentující cit. I zvíře je při souloži opravdovější, a tedy vznešenější než leckterý pornoherec.
Můžeme tedy velmi zjednodušeně říci, že porno (na rozdíl od milování) opravdovost pouze markýruje. A přesně tím se pornoherec podobá politikovi, který vznešeně hovoří o lidu, péči o hospodářskou prosperitu, vymýcení korupce, respektu k občanské společnosti a o vznešených ideálech, zatímco skutečnost namnoze usvědčuje toto kázání vody čiré zálibou ve vinných patocích všeho druhu, které dotyčný pornolitik loká z plna hrdla a místo Na zdraví říká: Myslím to upřímně!
Jaký jiný výraz pak může průměrného občana napadnout nežli politická pornografie. Já vím, že je to slůvko dosti nehezké, přesto však myslím (neb kdo z politiků dnes fakticky upřednostňuje zájmy polis, o nichž neúnavně řeční, před privátním prospěchem, jenž neúnavně realizuje?), že nazrál čas nahradit přežitý výraz politika ohavným sice, avšak mnohem výstižnějším: pornolitika.
Mimochodem, jsem dosti zvědav, co na to řeknou naši přední pornotologové.
Autor: LUBOMÍR BROŽEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |