1. Proč skončil socialismus?
   Asi těch důvodů bude neskonale mnoho. Nejčastěji se poukazuje na příčiny ekonomické, mezinárodní situaci, vyprázdněnost ideálů… V našich úvahách bychom však neměli zapomenout na historickou proměnlivost tohoto období, titulárně deklarovaného léty 1960–1989. Bohužel, či bohudík, vidím tuto dobu poněkud z jiného hlediska než toho tradičního ekonomicko primitivně-politického a navíc ji vidím ze dvou zorných úhlů. Jedna je rovina pamětnická, druhá pak profesní. Když se zaměřím na tu první, tedy pamětnickou, vnímala jsem konec 80. let jako dobu stagnace, ovšem s pocitem očekávání nějakých změn. Již tehdy mne napadalo přirovnání „Konec Říma“; to jsem si bohužel vůbec neuměla představit své současné vnímání opravdového „Konce Říma“. Můj současný odborný či profesní pohled vidí tuto dobu především pod zorným úhlem možného rozvoje kultury a umění. Naše generace, která intenzivně prožívala 60. léta, pak o to citlivěji srovnávala tento ideál se 70. léty. 80. léta pak nabízela jistý příslib. V této souvislosti by bylo velmi zajímavé (i když tento pohled není profesionální) odpovědět si na otázku, jak by se situace vyvíjela kontinuálně, bez dramatického předělu listopadu 1989.

   2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
   To jsem si jako historička myslela již dávno. Samozřejmě v rozměrech obecného společenského vývoje, kdy se nepočítá na roky, desetiletí, mnohdy ani na staletí.

   3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
   Za odpověď by se měla udělovat Nobelova cena. Ekonomicky tomu nerozumím, ale vím, že takový svět, takový společenský řád musí být postaven na naprosto jiných kritériích, na jiných hodnotách než těch prosazovaných v tom našem tzv. civilizovaném světě. To, z čeho vychází náš současný svět, je v podstatě všechno to obecně negativní. A priori je tedy člověk zlý, pravda a láska nejenže prohrává se lží a nenávistí, ale lásku a pravdu považuje za handicap. (Tady se omlouvám za využití tohoto hesla, jehož nositel absolutně pro mne nebyl představitelem této myšlenky.)

   4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
   Národní duch roste vůbec z ducha obecně. Tak se ale ptám: Pohybuje se tady vůbec nějaký duch? Občas vykoukne, ale je promyšleně zadupáván a zesměšňován.

   5. Dělá náš stát kulturní politiku?
    Dělá náš stát vůbec nějakou politiku? Politiku chápu jako nějakou koncepci, respektování určitých kritérií, promyšlený přístup, co dříve a co později, co je důležité a co méně. Tedy ne nahodilé řešení, které velmi často nadělá více škody než užitku. A tak se mi zdá, že veškeré počínání, natož ve sféře kultury a umění, je v našich krajích totálně apolitické.

   VĚRA BERANOVÁ, Doc., PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka, kunsthistorička (1947)



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)