Mám za to, že v letech 1945-60 jsme měli v Československu přechodné období od kapitalismu k nerozvinutému socialismu sovětského typu, kdy se vybudovaly základy socialismu (nevybudoval se socialismus, jak tvrdila ústava z roku 1960), v letech 1960-89 jsme měli nerozvinutý socialismus s určitými deformacemi. Proč? V čem jsme měli nerozvinutý socialismus? V čem spočívaly ony prvky nerozvinutosti? V čem deformace?
Socialismus v Československu vytvářelo zejména:
- zabezpečení mírového života všem občanům; českoslovenští vojáci se neúčastnili žádného válečného konfliktu,
- byla velmi nízká kriminalita + vysoká objasněnost trestných činů včetně hospodářských,
nebyli bezdomovci, nezaměstnaní a extrémně chudí občané; v letech 1965-75 bylo dosaženo uspokojování základních hmotných potřeb občanů,
- byly zásadně zredukovány parazitické příjmy občanů z kapitálu. Kapitál jako výrobní vztah byl potlačen a přestal působit. Potlačení kapitálových vztahů ve společnosti lze považovat za klíčový systémový krok při formování základů socialismu,
- za odvedenou práci byla reálně garantována mzda, která pracovníka a jeho rodinu uživila,
- byla bezplatná zdravotní péče pro všechny občany,
- bylo bezplatné školství všech stupňů pro všechny občany,
- bylo přiměřené sociální zabezpečení pro všechny občany (se zvláštní ochranou žen - matek, dětí, invalidů, důchodců ad.), materiální nouze vymizela,
- bylo všem občanům reálně zabezpečeno právo na přiměřené bydlení, byť ne vždy podle jejich představ (vysoký deficit bytů byl dlouhodobě v Praze, zdaleka ne každý mohl bydlet v rodinném domku). Zásadně se zvyšovala kvalita bydlení (obytná plocha/obyvatele, podíl bytů 1. kategorie, stavěly se celé sídlištní celky včetně s určitým zpožděním stavěného veřejného vybavení a veřejné zeleně ad.),
- odbory měly vysoké pravomoci. Odbory a některé další společenské organizace reálně převzaly a vykonávaly v některých činnostech státní správu,
- byla vysoká podpora kultury včetně kultury živé a lidové. Byl důsledně potírán brak a bulvár. Hromadné sdělovací prostředky nebyly zkomercializované a zbulvarizované,
- byla vysoká podpora zájmové činnosti. Dětské organizace, zejména typu Pionýra a SSM, pokrývaly asi 90 % příslušné věkové kategorie. Podobně mimo společenské organizace byla jen malá část dospělých občanů. I při jisté formalizaci práce mnohých tehdejších společenských organizací (příčinou byl ale nejčastěji nízký zájem o aktivity jejich členů) převažoval mnohem kolektivnější a solidárnější způsob života než po roce 1989,
- byla vysoká podpora masového sportu pro všechny občany - zájemce,
- asi od roku 1970 byla zajištěna dopravní (infrastrukturou) i veřejně dopravní přístupnost celého obydleného území Československa, málokdo musel pro uspokojení svých dopravních potřeb mít osobní automobil,
- v 70. letech byla dosažena soběstačnost v potravinách našeho klimatického pásmu, a to i při velmi vysoké spotřebě masa na obyvatele. Potraviny byly převážně kvalitní,
- zásadně se rozvíjelo zásobování nezávadnou pitnou vodou a odkanalizování domácností,
široké pravomoci a finanční zdroje měly národní výbory všech stupňů,
- původně zásadní rozdíly mezi jednotlivými regiony se postupně měnily na rozdíly běžné. Došlo k přibližnému ekonomickému vyrovnání Slovenska na úroveň českých zemí, z rozdílu cca 100 % na rozdíl cca 10 % Zmizely i chudé regiony v rámci českých zemí. Životní úroveň obyvatel venkova se postupně výrazně přiblížila městské. Život na venkově byl v 80. letech pro část občanů značně atraktivní. Výrazné negativní odchylky způsobovalo jen vážně narušené životní prostředí řady regionů. Specifické byly regiony vojenských výcvikových prostorů, tzv. hraničního pásma se SRN a Rakouskem a nedoosídlené regiony pohraničí. Podařilo se znovu osídlit a pozvednout většinu tzv. pohraničí, odkud byli v letech 1945-47 vysídleni neantifašističtí Němci,
- snižoval se rozdíl mezi kvalifikovanou a nekvalifikovanou prací a mezi fyzickou a duševní prací. Podstatné rozdíly ale v obou případech zůstávaly, práce zůstávala pro většinu občanů ekonomickou nutností. Ubývalo, někdy i přes odpor příslušných pracovníků, pracovišť se špatnými nebo rizikovými pracovními podmínkami.
Shrnutí výše uvedených 19 bodů úspěchů naznačuje takřka ráj v ČSSR, srovnatelný snad jen se sousední též socialistickou Německou demokratickou republikou, s kterým by měli být téměř všichni občané spokojeni, zvláště vzhledem k předchozím neutěšeným poměrům Rakouska-Uherska, první Československé republiky a zejména nekonečného nacistického teroru za druhé světové války. Přesto byl reálný socialismus v Československu převratem ze 17. listopadu 1989 svržen, byly otevřeny brány do kapitalistického pekla s upírem ve znaku.
V rozporu se socialismem:
- Masarykovu první Československou republiku nacpali její spojenci Francie a Velká Británie do chřtánu nacistického Německa. Následovalo zničení československé demokracie fašisty, šest let nacistické genocidy včetně vyvraždění židovské a cikánské menšiny. Socialismus se začal formovat na vlně protifašistické, národně demokratické revoluce.
- hned na začátku (1945-47) bylo nutné ze země v souladu s rozhodnutím vítězných mocností odsunout asi 2,5 miliónu neantifašistických Němců, aby se předešlo opakování nacistického teroru. Značný morální dopad této ojedinělé operace se podceňoval,
- triumfální vítězství KSČ 25. 2. 1948 umožnilo její hegemonii, která ale byla problematická. Chybné bylo pohlcení ČSSD vítěznou KSČ. KSČ tak ztratila významného potencionálního spojence i významný korektiv své činnosti, část sociálních demokratů jí to dodnes neprominula,
- absence svobodných voleb. Parlamentní volby 1948 byly spíše referendem o politice Národní fronty vedení KSČ, pozdější volby podobně. Navrhování kandidátů ovládala KSČ, volby z více kandidátů nebyly obvyklé, takže volby byly spíše formální, byť volební programy se plnily, na rozdíl od neutěšených kapitalistických poměrů. Také při volbách uvnitř KSČ a organizací Národní fronty převažoval centralismus nad demokracií,
- základy socialismu se budovaly v obtížných podmínkách studené války, rozpoutané vyspělými kapitalistickými státy koncem 40. let, a pod taktovkou zpočátku stalinského Sovětského svazu. V prvé řadě pod tlakem těchto dvou kleští se dopustil vznikající socialismus v Československu hned na svém počátku těžkých chyb a omylů, jimiž si vytvořil dost nepřátel, kteří čekali na svou příležitost. Teror sice začali stoupenci poražené buržoazie, ale při vyprovokované odvetě se jeho oběťmi stali i nevinní. Popravy Clementise, Slánského, Horákové a řady dalších se nedaly omluvit ani tehdy vrcholící studenou válkou. Navíc se s rehabilitacemi nevinně odsouzených velmi dlouho otálelo a nakonec se provedly jen tak napůl, tj. pozůstalí dostali omluvný list, ale dál se na ně pohlíželo skrz prsty,
- ne vždy dobrovolná socializace zemědělství v 50. letech mohla postihnout až milion občanů. Samotné zemědělství následky války a socializace překonalo až v roce 1965,
- hloupostí bylo vyvlastnění drobných živnostníků. Postihlo více než 1 milion občanů. Roli živnostníků se za celý socialismus v Československu nepodařilo dostatečně nahradit,
- ústavně od roku 1960 zakotvená a v praxi tvrdě prosazovaná vedoucí úloha KSČ,
- masové čistky v KSČ po roce 1968 a zvláště pak následný postih vyloučených a vyškrtnutých členů (přes půl milionu osob), obvykle za odmítání vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. 8. 1968. Systém občanů dvou či více kategorií se socialismem nesouvisel. Na Slovensku byly čistky a kádrování zásadně menší,
Přílišná závislost Československa na Sovětském Svazu a KSČ na KSSS po 21. 8. 1968 podvazovala legalitu vládnutí KSČ. Proti tomu vedení KSČ po roce 1969 nenašlo účinný lék,
hrubě zanedbávané ochrany životního prostředí.
Nerozvinutost socialismu spočívala v Československu zejména:
- v nedostatečně rozvinutých výrobních (produkčních) silách, které znemožňovaly, aby se práce pro většinu pracovníků stala prvotní potřebou, resp. zůstávala ekonomickou nutností,
- v nedostatečně rozvinutých výrobních (produkčních) vztazích, nízkém využívání zbožně peněžních vztahů: absence úplného chozraščotu v hospodaření podniků, dotace cen (tzv. záporná daň z obratu), individualizovaná daň z obratu, odvody zůstatků volného zisku podniků, hodnocení většiny podniků podle ukazatelů hrubé výroby, v 80. letech upravené vlastní výkony (neplatilo pro dopravu, zemědělci měli v 80. letech jen dva závazné ukazatele: dodávky obilí a dodávky masa), příliš centrální řízení ekonomiky, zejména menších podniků ad.,
- nedostatečně odměňování podle množství, kvality a společenského významu práce. Asi trojnásobný rozdíl mezi 10 % nejvyšších a 10 % nejnižších mezd byl přiměřený. Na vysokých příjmech se ale významně podíleli horníci a další pracovníci těžkého průmyslu a málo inteligence, zejména učitelé, vědci a další vysoce kvalifikovaní pracovníci. Zásadním problémem bylo i nízké či žádné postihování nekvalitní práce a dokonce i neodvedení práce,
- cca od roku 1960 narůstající konzumní způsob života významných vrstev občanů včetně růstu sebedestrukce kouřením tabákových výrobků, konzumací alkoholických nápojů, otylosti. Tyto tři základní a některé přidružené faktory, souhrnně označované jako špatný životní způsob, se podle některých odhadů v 80. letech podílely na úmrtnosti a nemocnosti občanů z cca 60 % + 20 % nedostatky ve zdravotnictví + 20 % ostatní faktory,
- chaos při prosazování reforem socialismu v důsledku neschopnosti Dubčekova vedení KSČ vyvolal kontroverzní intervenci armád pěti států Varšavské smlouvy v čele se SSSR 21. 8. 1968. Ponechání vývoje v Československu dalšímu živelnému průběhu mohlo skončit pádem socialismu a možná i krveprolitím, „internacionální pomoc“ vážně zkompromitovala socialismus v Československu a podvázala jeho další rozvoj. Posílila i trend konzumerismu, který popírá socialismus. „Spotřební socialismus“ ale také patřil k heslům jara 1968,
- omezení možností cestování. Měla moment kádrování (na západ někteří režimu nepohodlní občané nedostávali výjezdní doložku), deviz, jejichž nedostatek vedl k přídělům, které nejvýznamněji omezovaly možnost cestování na Západ, a nedostatek ubytovacích zařízení provozovaných v režimu volného cestovního ruchu,
- otevřená je řada ekonomických otázek, sporem mezi hrubým domácím produktem a národním důchodem počínaje. Ukazatel trvale udržitelného blahobytu tehdy neexistoval. Neúnosná byla vysoká energetická, surovinová, dopravní a odpadová náročnost ekonomiky, byť se na ní významně podepsala mezinárodní dělba práce. Československo bylo kovárnou a strojírnou východního bloku. Spor se vedl a vede o těžkou strukturu čs. ekonomiky (samotná není neefektivní, jak se uvádí, vždy ve světě existuje jistá mezinárodní dělba práce). Značný růst silně destruktivního a nebezpečného automobilismu na přání většiny občanů zaostával za Západem. Přehmaty vůči tramvajím a trolejbusům v některých městech v letech levné ropy 1960-73 byly chybné, ale proti Západu byly mnohem menší. Atd.
Pád socialismu v Československu:
Řešení otázky příčin pádu socialistického Československa je zásadně ztíženo faktem závislosti Československa v letech 1945-89 na Sovětském svazu a od roku 1955 i na jím vedené a kontrolované Varšavské smlouvě. Jeho rozvoj byl tímto, stejně jako studenou válkou vedenou vyspělými kapitalistickými státy včele s USA proti tehdejšímu socialismu, zejména sovětskému, vážně limitován a deformován. V zásadě se mohl dál rozvíjet, neboť jeho jediným skutečně zásadním problémem bylo nezvládání vyhrocených ekologických problémů. Nesměla by ale významná část občanů podlehnout ze Západu šířeným svodům o převážně vybájeném hmotném blahobytu, svobodě a demokracii pro všechny v rámci kapitalismu a brát vážně ohrožení základních sociálních jistot možným kapitalistickým převratem. Otázka, jak čelit manipulacím všeho druhu, zůstává zásadní.
Poslední reforma hospodářského mechanismu v socialistickém Československu (Zásady přebudování hospodářského mechanismu z ledna 1987) měla potenciál zefektivnit a ztržnit řízení ekonomiky Československa, na rozdíl od sterilní Gorbačovovy perestrojky v SSSR. Sovětský vůdce Gorbačov ale nacpal Československo do chřtánu Západu. Drtivá většina občanů Československa chtěla jen lepší socialismus. Režii státního převratu 17. 11. 1989 měly tajné služby, z politiků mu velel Gorbačov, v druhé řadě Západ. Tzv. disidenti za peníze Západu pod záminkou boje za lidská a občanská práva otevřeli cestu k nastolení mafiánského kapitalismu a zbídačování širokých vrstev obyvatel. Silám převratu 17. 11. 1989 o moderní socialismus vesměs nešlo. Nemá smysl více spekulovat. Historie nezná kdyby.
Příspěvek z konference Konec socialismu?
Autor: JAN ZEMAN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |