Tvrdívalo se, že za kšandama je třeba vidět člověka. Nyní frčí spíše pohled na prachy putující do vlastního strožoku a čert ať si ponechá kšandy! Je samozřejmé, že ten strožok je pouze pomyslný, neboť peníze těch, co na sebe podávají žaloby, jsou už stejně uskladněné v daňových rájích.
Již před mnoha léty muselo být jasné, že peníze ve státní pokladnici nepokryjí ani dno. A tak se začíná výhledově plánovat – opětné navýšení DPH na 26 %, sazbu pojistného posunout na 40 %, důchody snížit naopak na třetinu atd. A tak jsou tu zase další dluhopisy. Později totiž budou vládnout jiní…
Pořád ale člověka v chodu světa neopustil vynález přidržující kalhoty – kšandy, pro které novodobá společnost používá také název šle. Ovšem už i ty řádně podražily, a tak možná nějak víc upozorňují na morální kvality a postavení jejich uživatele. Za kšandama je totiž třeba opět vidět člověka, i když on si je ve svém sídle na Menorce sundává před vstupem do moře. V tuzemsku sice zatím moře nemáme, a také poněkud víc ubývá lidí, kteří se do slané vody mohou ponořit. Ale to je určitě jev přechodný.
Když už cokoliv nejde, tak se to s úsměvem na rtech alespoň slíbí. V hlavním městě magistrát například slibuje na Václavském náměstí umístit moderní a pěkně drahé prodejní stánky ve tvaru lodí. Snad po čase neuplavou. Za těmi nedávno novými a nyní tedy starými se občas také močí. Party zde putujících feťáků se totiž utěšeně rozrůstají a stejně tak lákači do blízké hampejzní ulice s názvem Smečky. Naopak zase ubývají lidé toužící opřít se o nějaký důchodový pilíř…
Netečnost a pocit bezvýchodnosti přes nablýskané cedule nad hlavami turistů je skutečností. Stejně tak není nostalgickým ohlížením se ani kvílením, ale připomenutím spatřeného. Anarchie a její představitelé se u nás pravidelně připomínají průvodem, případně křikem na lidi, kteří postávají zase v jiném davu. Ráno jdou všichni do zaměstnání, mají-li vůbec nějaké. I to je součást anarchie, možná také demokracie, ale stejně tak jiného totalitního počínání.
Amnestie vyhlášená v lednu 2013, dokonce i pro zloděje milionů korun, kteří je už nemusejí vracet, do anarchie jako by přímo pasovala. Lidé, kteří ukradené miliony už nikdy nespatří, je mají opět uhradit, ale to už je pouhá šlehačka na dortu slepeného z těsta anarchie. Nakonec se nikdo, kromě exprezidenta, k amnestii nehlásí. Taková ukázka obviňovací anarchie nejčistšího zrna vypadlá z hlav našich vladařů. Mohlo by se dokonce přihodit, že pan Krejčíř po prohlídce trávníku u své vily bude rovněž požadovat odškodnění, patřičně navýšené o úroky. V anarchii jeden nikdy neví.
Státní byrokracie samozřejmě tvrdě požaduje peníze. Na komkoliv, ale nejvíc na těch bezmocných. Žití v garsonce o šestnácti metrech ve věžáku letos například prodražilo o dvakrát navýšenou daň z nemovitosti, a to ve všech patrech nad sebou… Nevšiml jsem si, že by byl důchod navýšen o stejnou částku…
Anarchie je vždy guláš s mnoha neznámými, avšak někdy mívá smutné rozuzlení. Možná, že smutek pak odplaví stánky z Václavského náměstí ve tvaru lodí…
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |