Letos jsem si mohla dopřát celý čtyřdenní knižní veletrh v Praze včetně nákupu za veletržní slevu, např. úžasnou publikaci prof. Jiřího Marvana Čeština tisíciletá - Zrod slovanského jazykového prostředí uprostřed Evropy (vyd. univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v součinnosti s nakladatelstvím LEDA, 2012, 413 stran). Ale kam v přebohatém knižním dějišti skočit dřív?! Na ploše téměř 3000 metrů čtverečních Průmyslového paláce lákalo na 200 knižních stánků ve střední hale, v levém a pravém křídle. Lákaly ovšem i doprovodné pořady Literárního festivalu Svět knihy 2013, umístěné v deseti sálech a sálcích (Velký sál, Malý sál, Literární kavárna, Komorní sál, Literární sál, Autorský sál, Laterna Poetica, Slovensko dětem a sál Rosteme s knihou). Ve výstavním prostoru byla letos Poezie v obrazech, ilustracích a fotografiích. Mnozí návštěvníci si našli čas i na Obchodní centrum. Veletrh je především záležitostí profesionálů (tvůrci knih, nakladatele, vydavatelé, knihkupci, právníci, finančníci, média) a jiní si našli čas na posezení s přáteli, kolegy atd., často i s dětmi.
Ve stáncích a v pořadech i mimo výstaviště se představilo 339 nakladatelských domů, na pořadech Světa knihy účinkovalo 699 osob, tvůrčí dílny (často i vyhodnocení soutěží, práce s tablety), všude hodně školní mládeže. Výstav se konalo 30, filmových představení souvisejících s literaturou bylo 17 a divadelních 27. Účastnili se vystavovatelé a hosté z 24 zemí a regionů - ze slovanských kromě ČR a SR jen Polsko, Rusko a Makedonie.
Na 19. mezinárodním knižním veletrhu jsem se soustředila zejména na nebývalé představení poezie a na bohatou nabídku Slovenské expozice. Překvapila vskutku otevřená brána do témat, rozmanitostí a problémů těchto dosud jakoby okrajových oblastí; shodně dominují finance na vydávání kvalitních knih a na propagaci knih a čtení - v konkurenci s e-knihami, digitalizací a dalšími vynálezy na podporu vzdělanosti, případně jen informovanosti bez nároků na hlubší souvislosti (nemám na mysli brak a škváru). Neopomenuto nezůstalo nakladatelství LEDA s nostalgickým záchvatem hrdosti na učebnici Ruština pro pokročilé. Podle slov ředitele RNDr. Rudolfa Červenky coby vedoucího autorského kolektivu se i tato učebnice stále prodává dobře a podle nedávného vyjádření odborné komise není třeba žádných aktualizačních zásahů a oprav. Mám sice trochu přísnější názor, avšak kdo by se neradoval?
Veletrh zahájila ředitelka PhDr. Dana Kalinová uvedením čestného hosta - Slovenska, které nás vyzvalo k společnému „/po/čítaniu“. Slogan /PO/ČÍTAJTE S NAMI byl všudypřítomný, počínaje vstupem do střední haly a konče sálem Slovensko dětem, kde Lubica Kepštová vedla pořady a tvůrčí dílny pro děti denně, celkem osmkrát. Stejným počtem odborných aktivit se prezentoval jen Petr Borkovec, spoluautor dramaturgie programu poezie, jednou se konalo účinkování básníka Jiřího Žáčka. Jednou se „blýskl“ Dominik Duka se zjevným zadáním být viděn dnes a denně kdekoli.
Signál o poezii a Slovensku rozvinul také ministr kultury Slovenské republiky Marek Maďarič. „Není náhoda, že Slovensko je čestným hostem právě v tomto roce,“ prohlásil a uvedl tři výročí: dvacet let od vzniku Slovenské republiky, 1150 let od příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu a sté výročí narození Dominika Tatarky. Slováci mají k věrozvěstům bližší vztah, než lze pozorovat u nás (ne všude, např. na Moravě říkají „naši otcové“). Jak jinak si vysvětlit událost s veletržním zázrakem k 1150. výročí příchodu soluňských bratří k nám, k zázraku slovanského písemnictví a kultury, jež trvá, ať se děje co se děje. Zázrakem je podle mého soudu vydání krásné vázané knížky SLOVO PRED SLOVOM - Proglas pre deti a ich rodičov v básnické interpretaci Daniela Pastirčáka (vydalo Literárne informačné centrum Bratislava, 2012. Kniha byla představena a využita k motivaci kreseb dětí v sále Slovensko dětem. K 1150. výročí příchodu věrozvěstů byl na Slovensku vydán další titul: PROGLAS z téhož vydavatelství.
/Po/čítajte s nami není vlastně rovinkou, ale zaznělo naléhavěji - měli bychom se slovenskou literaturou počítat. A také ji číst: „Keď ti nerozumiem, spoločné sa tratí / povedz jasné slovo - a sme kamaráti“ (z Proglasu pro děti). Čeští čtenáři jsou prý pohodlní, či snad líní číst slovensky, zaznělo na veletrhu. Došlo to už tak daleko, že děti nerozumějí slovenštině, že proklamovaná česko-slovenská literární výměna spočívá v potřebě překladů. K tomu Jiří Žáček ve veletržním tisku: „Zdá se, že i pro mladé Čechy, kteří nejsou vyškoleni televizními programy z doby Československa jako moje generace, bude překlad nutný.“
Poetickou vstřícností bylo na veletrhu ozdobeno mnoho tematických pořadů, např. Báseň a hlas - vyprávění Martina Patřičného, doplněné muzikou, o poezii recitované, zprostředkované - s naléhavým akcentem na samozřejmou souvztažnost poezie s denním životem, na ukázkách z řady našich básníků: Sova, Mácha, Vrchlický, Sládek… Názvem Stavitelé chrámů vzdalo nakladatelství A. I. Novikova (Rusko, Petrohrad) poctu tvorbě Otokara Březiny prezentací souborného vydání básní a dvou knih esejů v ruštině. Poctou pro veletrh byla účast ředitelky nakladatelství J. Kozlovské, šéfredaktora Michaila Revzina a překladatelky Oxany Lichačevové, petrohradské básnířky. Pozdrav a recitál editora souborného díla Olega Maleviče zazněl bohužel jen z videozáznamu. V pořadu Poezie na internetu se zájemci dozvídali proč, kde a jak se praktikuje poezie on-line, o živém kontaktu s virtuálním čtenářem , o literárním festivalu Den poezie. Petr Borkovec vedl debatu o básnících a básních v roce 2013 s názvem Ti, jimiž jazyk žije. V programovém tisku tvrdí, že na domácí scéně se poezie „dostala do nebývale dobré kondice“ a jako prvořadý úkol navrhuje „ukázat zmíněný příznivý stav současného českého básnictví… Je to nesnadné. Především proto, že člověk vážně neví, kam dřív sáhnout.“ Ale zároveň P. Borkovec připomíná potřebu „alespoň pootevřít evropský kontext, ukázat staré
zdroje“.
Na domácí staré zdroje, na tradici i folklorní tvorbu se odvolávali aktéři v dalších literárních pořadech s velmi zajímavými ukázkami objevů poezie zejména pro děti, například v díle častokrát citovaného Jaroslava Vrchlického (1853-1912).
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |