1. Proč skončil socialismus?
Myšlenka sociálního spravedlivého řádu by byla pro lidstvo, jak by se zdálo, asi to nejlepší. Ale nestalo se tak. 50 let po druhé světové válce byla expanze západního růstu u konce s dechem. Ale neudusila se a nabrala kyslík ve východním evropském prostoru. A protože nejbohatší země Západu měly tolik prostředků a možností, nebyl pro ně problém šikovnou cestou „revolucí“ (pro každou zemi ušitou na míru) se vetřít do našich končin, zavřít téměř veškerý průmysl, zmocnit se médií, zprivatizovat banky a tím ovládat vše, včetně levné pracovní síly a nadále zvyšovat bezpracně své zisky. Nemalé letité prostředky vložené do expanze na Východ byly okamžitě splaceny a znásobeny. Bipolární svět se rozkolísal a rozpadl díky letité neschopnosti svých představitelů a jejich zkorumpovatelnosti. Kapitalistická dravost dosáhla svého a socialismus během dne skončil.
2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
Myslím, že musí zákonitě dojít k nějakému třesku, neboť není možné chrlit takové množství nesmyslných výrobků na jedno použití z tak lidnatých zemí jako je Jižní Amerika, Čína a Indie, a i západního světa. Kde brát suroviny a energii? Člověku se za pár let podařilo vydolovat z matičky Země, co se dá (co bylo skryto několik tisíc miliónů let je za pár „vteřin“ pryč), znečistit nekonečné oceány, hromadit všude kolem toxický a neodbouratelný odpad, nemluvě o zničených polích. Dále nastaly masivní a nesmyslné přesuny lidí, surovin a zboží. Nesmyslné plýtvání se vším.
Domnívám se, že hranice možností končí nebo už skončily a tím i končí nebo už skončil kapitalismus. Nastane (už nastává) jiné geopolitické seskupení a tím pro mne neznámý společenský řád.
Ano, kapitalismus se už přežil.
3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
Během neskutečně krátkého času nastaly (pro mne) velké, až nepředstavitelné sociologické změny. Naše společnost ztratila absolutně jakoukoli strukturu.
Rozhodně nikdy nový společenský řád nebude spravedlivý ke všem. Dnes už se nevnímají jednotlivé země, ale jen celá planeta. Jak nasytit a napojit ty hladové? Kde vzít ornou půdu, vodu a energii? Jak regulovat počet lidí na planetě? Jak přimět ty, co vlastní téměř celý svět, aby se vzdali svého bohatství? Jakou dát lidem práci, když za nás vše dělají PC a lidská ruka téměř na nic nesáhne?
V úvahu přichází i vlastnost daná člověku: když má hodně, chce více a navíc vše pokud možno bezpracně při vysokých ziscích. Téměř všude se privatizuje státní správa, naše kroky sledují kamery a internet sleduje naše myšlenky. Může nastat autoritativní režim a možná si to ani neuvědomíme. Vládnoucí elity určí pořádek a směry. Ale tak by rozhodně neměl vypadat nový společenský řád! Ale jak transformovat to, co tady nyní máme, do něčeho spravedlivého a lidského? To je myslím zcela nemožné.
Zcela hypoteticky by měl určit nový společenský řád normy v lidském počínání a mantinely.
Nový společenský řád, resp. jeho představitelé by měli v lidech zakotvit mravní kodex takovým způsobem, že elementární slušnost by byla pro lidstvo jen to správné. Lidská mysl je velmi ohebná, tak snad by to mohlo jít. (I k plodnému životu stačí málo prostředků.) A rozhodně nezapomínat na lidi na okraji společnosti, kterých přibývá a nic zatím nestojí, ale v konečném výsledku společnost táhnou ke dnu. (Asi představa starých utopistů.)
4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
Náš národní duch je utlačován naší malostí a patolízalstvím, které vznikly za staleté nadvlády Habsburků, Němců a východním sousedem. Dnes možná též multikulturou, která na našem území nikdy nebyla, kromě dnes větší minority Rómů.
Vůbec nepoužívat v tisku přirovnávání: Náš spisovatel, hudebník, pěvec, vědec, atd., je jak ten a ten z velkého národa.emigway. Proč ponižovat naše přední nositele kultury, vědy apod.? Vždyť každý člověk je jedinečný, každý člověk je svébytná bytost, tak proč taková přirovnání.
Malý národ musel odjakživa o svou svébytnost a dovednost bojovat mnohem více než národ velký. Jak se chováme, tak se s námi jedná, viz Zdeněk Mahler: „Já pán, ty pán.“
Děti, které nedostávají „přidanou hodnotu“ v rodině, by ji měly dostat ve školách. Bohužel v dnešní škole není přirozená verbální komunikace, jen komunikace pomocí písemných testů a PC.
V médiích podstatně ubrat prostoduché zábavy, vymýtit baviče a nehledět na sledovanost. Ono lehko každého svede raději se dívat na neskutečně vulgární vtipy, viz „Nikdo není dokonalý“ apod., než např. zhlédnout krásno z posledních zbytků naší přírody atd., číst nechutný bulvár místo klasika. Rovněž tak na rozhlasových stanicích. To, že je v takové oblibě bulvár, může být zapříčiněno jednak velkou nejistotou z nastávajících dnů, i dnešní neobvyklou únavou z práce, neboť život je velmi nevyrovnaný. (Kdo dnes žije z jedné třetiny prací, z jedné třetiny duševnem a zbytkem duchovnem?) Strach o práci a nejistota ve všem se odlehčují konzumem. Je pravděpodobné, že těm, co tahají za drátky nás loutek, to vyhovuje.
Takže myslím, že jen ti s ryzí myslí a srdcem na správném místě by snad, kdyby měli tu moc, dokázali v nás probudit to, co nám tolik chybí. Snad takoví brzy nastoupí. (Záleží, jaký bude svět kolem nás, který se neustále podivně unifikuje.)
5. Dělá náš stát kulturní politiku?
Stačí jen slyšet z naší exekutivy, mimo jiné, že kultura si musí vydělat sama na sebe. Už podle těchto vyřčených slov nemůže stát dělat kulturní politiku. Nebo tvrzení, že ten a ten, který sedí nahoře a je bohatý, nebude myslet na svůj prospěch, je do nebe volající. Současnou politikou je společnost přespříliš v názorech roztříštěná a tím zároveň dobře manipulovatelná. Bohužel, těch pár poctivých, kteří se dostanou k moci, je tak málo, že stejně nic nezmohou. A časem i s těmito moc a vše, co s ní souvisí, často nechutně zacloumá. Nemluvě o zákonech, které se během krátkého času nejméně 20x novelizují.
Naskýtají se otázky: Jsou ve vysokých funkcích vůbec kompetentní lidé? Máme dnes vůbec odborníky na danou problematiku? Máme vůbec lidi sedící na polstrovaných židlích zodpovědné a spolehlivé?
Náš stát je na hony vzdálen kulturní politice.
ALENA KODETOVÁ, bývalá laborantka (1947)
Autor: ALENA KODETOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |