Olomoucký Prior byl postaven za nepříliš reálného socialismu mezi slavný Národní dům a gotický chrám svatého Mořice v pošetilé snaze urychlit mýcení „náboženských přežitků“ zacloněním výhledu na pozoruhodnou gotickou stavbu, přestože po demolici zchátralých už domů by mezi chrámem, Merkurovou kašnou a Národním domem vzniklo krásné náměstíčko jako stvořené pro letní posezení pod slunečníky u zákusků z nedaleké slavné Dejmalovy cukrárny, dodávající dokonce na Pražský hrad, a přestože obchodní dům, poblíž něhož nelze zaparkovat, byl už tehdy očividný nesmysl. Studenti, kteří proti záměru postavit na tom místě Prior protestovali, zle si to odskákali.
Čas oponou trhnul, chrám trhu nadále však zacláněl chrám s proslulými varhanami, do něhož nechodili a nechodí na koncerty jen věřící, až nazrál čas s Priorem konečně zatočit. Zřídit snad na jeho ploše zmíněné náměstíčko? Na tom by město málo trhlo, i doslechl jsem se nebo dočetl, už nevím, že místo Prioru tam bude zřízena galerie.
Vida, řekl jsem si naivně, pak se u nás nepřeje kultuře. Třeba ta galerie bude prosklená a spolu s Národním domem, kde se odjakživa scházeli olomoučtí spisovatelé a už za císaře konaly české plesy, s barokní kašnou, s chrámem plným vznešené hudby a s nedalekým divadlem na náměstí a s Žerotínem naproti dominikánskému klášteru se stane centrem olomouckého kulturního života. „Ale co tě nemá,“ vysmála se mi čtenářka olomouckého pondělníku, vydávaného možná pro zasmání pod titulem Olomoucký večerník, „to nebude galerie umění výtvarného, ale umění prodat kvanta konzumního zboží.“ Název galerie je přece onačejší než obchodní dům, a kdo byl v Paříži (a kdo nebyl?), ví, že Galerie Printemps není obrazárna.
Zbourat solidní betonový skelet Prioru by moc stálo a nic nevyneslo, a tak se na skelet hodí nová fasáda, uvnitř se vše přejinačí - přemístí příčky, vestavějí se jiné pohyblivé schody a zlatonosná slípka se bude blýskat (to kvůli oslnění nakupujících, aby příliš nehleděli na ceny) a bude hlavně vynášet. Samozřejmě investorům a trošku snad na daních i městu. Budiž. Dopravní dostupnost nebo obslužnost zůstane sice nadále mizerná, zato se lepší lidi budou moci pochlubit, že třímetrovou obrazovku desáté generace mají z galerie. To zní a stojí za trochu námahy.
Ale proč Moritz, proč zrovna Galerie Moritz? Laik žasne a odborník se diví. Podivil se už Chajejnu, Náš život, časopis Židovské obce olomoucké, ještě než se proměna Prioru rozeběhla: „Že má novou podobu dostat olomoucký Prior, který podle výsledků ankety považují Olomoučané za nejošklivější budovu Olomouce, je jistě v pořádku. Ale proč má opravené a upravené obchodní centrum být pojmenováno Galerie Moritz? Jméno Moritz nese dnes už proslavený hostinský pivovar proti Terezské bráně. Ten je ovšem pojmenován podle podnikatele Moritze Fischera, který nechal dům, v jehož suterénu hospůdka sídlí, postavit. Ale s jeho jménem nemá pozemek, na němž stojí budova dnešního Prioru, nic společného. Fischer stavěl domy především na pozemcích za někdejšími hradbami Olomouce. Vtiskl rovněž charakteristický secesní ráz mj. také ulici Komenského. Volba jména pro obchodní centrum však souvisí,“ dovodil dějin znalý autor píšící pod značkou th-, „zřejmě s kostelem sv. Mořice. Ale není jasné, proč byl zvolen tvar jména Moritz,“ naznačující v Olomouci „v souvislosti se známým hostincem spojitost s židovskou komunitou. Jednoznačnější zasazení do místních souvislostí by měl název Galerie Mořic. Moritz je nepatřičné i z toho důvodu, že Mořické náměstí se v historii označovalo jako Mauritzplatz, nikoliv Moritzpaltz. Pokud by vadilo „světovosti“ nového obchodního domu „ř“ ve jménu Mořic, mohl by se jmenovat podle přilehlé kašny Galerie Merkur. Ostatně Galerii Caesar“ (což je galerie v souladu s běžným českém významem slova galerie výtvarného umění), „pojmenovanou podle kašny, už v Olomouci máme.“
Zbývá dodat, že pojmenování Galerie Moritz, ať už si ho přes svobodně publikované věcné námitky z jakýchkoli důvodů prosadil kdokoli, je součástí plíživého poněmčování kdečeho u nás, o to trapnějšího, že k němu dochází bez nějakého oficiálního donucování. Na tak masivní odčešťování, jehož jsme nyní žasnoucími svědky, nepomysleli ani hlasatelé hesla „Sovětský svaz náš vzor“. Nenapadlo je vůbec, že by se obchodní dům mezi Merkurovou kašnou a svatým Mořicem měl jmenovat Univermag? Ještě v podbízení nedorostli mistrovství dnešních vrtichvostů.
Autor: M. B.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)