Honza (režisér Hřebejk) je oproti mým původním představám klidného konzervativního plyšáka v pruhovaném tričku člověk velmi energický, impulsivní, mírně nekontrolovatelný, vnitřně úplně svobodný. Vzbuzuje tím kolem sebe emoce od obdivu k úplné nesnášenlivosti a tak to má být, když je člověk silná osobnost, žádný máslo.
AŇA GEISLEROVÁ, Metro, 20. března 2013
Jenže Hřebejk má másla plnou hlavu. A to máslo je notně zkažený a zasmrádlý, ani rudá ani hnědá prasata by ho nežrala!
Mám ráda praštěné lidi. Kamarádovi objednali poštou sebrané Leninovy spisy za několik stovek. V době, kdy lidé brali v průměru patnáct set měsíčně. Ten chudák si chodil pro literaturu na poštu každý týden a platil a platil. Ptáte se, proč si knížky vyzvedával? Pak je vám nejspíš míň než třicet. Nepřevzít si Lenina by se rovnalo sebevraždě.
Redaktorka časopisu Marianne KLÁRA MANDAUSOVÁ, ONADNES, 25. března 2013
Leninovo „Učit se, učit se, učit se“ změnila paní redaktorka na „Lhát, lhát, lhát“. Za své kecy dostane měsíčně jistě víc než patnáct stovek.
Jednou k tomu došlo, když mě přemluvila češtinářka. Ale nedělalo se mi to dobře. Ne kvůli té básničce nebo tátovi. Zřejmě to souviselo s mým traumatem ze socialistického školství. Základní škola byla pro mě strašidelné místo, kde až na několik výjimek čekali na děti místo učitelů bachaři chřestící klíči.
Herec a moderátor JAKUB ŽÁČEK, na otázku, zda si „střihl“ i nějakou básničku od Jiřího Žáčka, TV program Pohoda, 30. března 2013
Ale, ale Jakube, proč kálíš na vlastní dětství, vždyť se ti to vrátí! To musíš takhle chřestit, aby ti dali vydělat?
Bolševik rozeznával dvě linie, jak umělce drtit. Jedni byli ocejchovaní, protože reprezentovali 60. léta, která se bolševikům nelíbila. To jsem byl třeba já. A pak měli bolševici s některými lidmi osobní spor a do těch šli daleko tvrději. Na začátku normalizace nebyla vůbec šance, to nemohli vystavovat ani grafici. Ani Olda Kulhánek si nic nevystavil. Na konci 70. a 80. let už bylo možné sem tam nějakou výstavu spáchat, ale mimo Prahu. V Praze jsem nemohl nic… Ale vždycky se našel někdo, kdo vás prásknul. Jeden z největších byl národní umělec František Jiroudek. To byl práskač non plus ultra. Když jsem to říkal Jindřichu Chalupeckému, ten se divil: „František? Vždyť on je takovej hodnej, má toho pejska…“
JIŘÍ NAČERADSKÝ, Metro, 29. března 2013
Opravdu bolšoj čudak-durak. Mimochodem, první výstavu měl po studiích na bolševické AVU v roce 1967 v Galerii mladých, další už v Galerii Václava Špály. A jak je to dnes všeobecným zvykem – ostatní roky jsou z internetových životopisů odpreparovány, aby nebylo možné usvědčit pány ze lži, či – jak sami říkají – z kolaborace s „bolševikem“.
Československý hard rock a heavy metal v časech totality. Tak zní podtitul nové výstavy Tvrdá hudba v těžké době.
Metro, 4. dubna 2013
A nedají si pokoj a nedají. A to ve stejném čísle, v němž na první stránce pokřikuje na čtenáře palcový titulek „Za teplo si připlatíme kvůli studenému jaru“ a už útlejším písmem „Až dva tisíce korun navíc“ a ještě cudnějším písmem „Platby zvedne také vyšší DPH“. Redakce připojila i knížecí radu: „Nepřetápět, ale regulovat.“ A to den poté, co jsme se dozvěděli, že pražský přívoz na Berounce nevyjede, neboť „v současnosti nejsou na něj vyčleněny žádné finanční prostředky“ (rozuměj: nejsou prachy už ani na lodičku) a že jeden každý Čecháček včetně neviňátek dluží státnímu Herodesu Kalouskovi 160 000 korun.
Věru tvrdé kecy v mrazivé době!
A pecka nakonec:
Občané Křečových Žilovic jednomyslně rozhodli přejmenovat svou obec na Havlograd.
Tak to má ty správný grády!
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |