Vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí vyslalo na pulty knihkupců v roce 2012 knížku Arnošta Víta pod poněkud záhadným názvem POHÁDKOVÉ VYPRÁVĚNKY, kterou ilustroval výtvarník Jaroslav Cita, známý i z televizních Večerníčků. Knížka je většího formátu, v pevné vazbě, s rozsahem 104 stran.
Už sama skutečnost, že ji autor věnoval rodné obci a světlé památce kamarádů klukovský her naznačuje, že nejde pouze o pohádky. Ano, knížka není jen pro děti, ale pobaví a jistě i potěší zájemce z řad starší generace, kteří mají rádi pohádky z okolí Náchoda a rádi si zavzpomínají na dobu svého ranného mládí, kdy byli pohádkám více přístupní a prožívali svá klukovská dobrodružství. Územnímu zařazení, které jsem vyslovil, nasvědčují i názvy některých pohádek či vyprávěnek, například O tkalci Poudalovi a tetičce z Trutnova, Jak na Studničním hřbitově strašilo, O princezně z ratibořického zámku.
Ve čtyřiadvaceti textech ožívají stará řemesla, hastrmani, drak, víly, divadelní skřítek, princezny, obr Waldemar, ohnivý muž, sněhuláci, létající rohožka; ale to je jen málo ze slovních hodů, které pro čtenáře autor připravil. Jelikož převážně vypráví v nářečí, která se kdysi používala v místech, o nichž píše a je si vědom toho, že mnohá slova už upadla v zapomnění, v závěru knížky najdete vysvětlivky co je například kopyto, verpánek, pérka, floky, almárka, seknice, kucmoch, kyselo, oukrop atd.
Nedokážu si odpustit malou ukázku z textu Jak obr Waldemar zápasil s Frištenským: V bukovém lese mezi Studnicí a Kramolnou se za onoho času usadil obr Waldemar. Postavil si tam boudu a začal hospodařit po svém. Nejdřív uválel paseku, aby se mohl vyhřívat na sluníčku, pak vytrhl i s kořeny pár buků, aby bylo na čem opékat divočáky. Do vsi vzkázal, ať ho nikdo neruší, že je hrozně zlý a každého že přepere. U pekaře Frantíka si objednal na každý den pecen chleba velký jako náves, na neděli dva, a že když je nedostane, že přijde do vsi a všechno tam rozdupe…
A ještě jedna výchozí situace: Tenkrát uhodila zima, že se mohla napěchovat do pytlů a posílat i do Grónska, a pořád by jí ve Studnici zůstalo dost! Stromy v lese Kozláři pukaly mrazem a rybník Pinclák promrzl až ke dnu, že vodník Bureš jen taktak stačil zahnat stádo svých kaprů proti proudu potoka do rybníka Špínky, kde mu červenokostelecký vodník Šupich pronajal jednu tůňku na zimní byt.
Závěrem je třeba dodat, že pokud jde o ilustrátora, ani tentokrát nezklamal; jeho rázovité postavičky, charakteristické jeho tvorbě, nejsou pouze ilustracemi, ale jako by byly součástí děje, který poskytl autor.
Autor: MILAN DUŠEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |