1. Proč skončil socialismus?
Zatím skončil jen sovětský model, ale ve světě se zkouší další modely. Nedomnívám se, že sovětský model skončil jen proto, že v konkurenci s kapitalistickou ekonomikou neuspěl. I dnes mnoho lidí trpí nedostatkem, ba dokonce nouzí. Západní země o to usilovaly dlouho, až se jim to podařilo, a to ve spolupráci s Gorbačovem a jeho kamarády. Vedoucí činitelé v socialistických zemích nesplnili svoje poslání. Zaměřili se na vojenskou oblast a udržení moci. Přestali usilovat o podporu občanů, nerozvíjeli jejich aktivní účast na rozvoji společnosti, předkládali nereálnou perspektivu a zkreslovali danou situaci. Také informace o vývoji ve světě byly nereálné, a tak kromě dalších věcí přispěli k pasivitě občanů, kteří nebránili režim a podlehli iluzím převratu.
2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
Kapitalismus přežívá. Po pádu sovětského bloku kapitalismus nabral špatný směr. Boháči ještě více bohatnou, ale co je horší, že malá skupina miliardářů uchopila politickou moc ve světě. Pomocí institucí jako je MMF a jiných světových institucí i EU diktují světu. Pod heslem, že stát je špatný hospodář, došlo k velkému přesunu majetků mnoha států do rukou soukromníků. Teď jsou skoro všechny státy silně zadlužené. Teď je kapitalismus v krizi. Dvacet let honba za zisky dospěla k tomu, že obchody jsou plné. Není odbyt, zmenšuje se neustále výroba a přibývají nezaměstnaní. A bude ještě hůř. Jak dlouho to ještě vydrží – rok, 5, či 10 nebo 50 let? To dnes nikdo neví a také neví, jak z toho ven.
3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
Nový společenský řád nazýváme socialismus. Jak by měl vypadat, řeší teoretikové u nás i v zahraničí. Jednoznačně se jedná o sociálně spravedlivou společnost v duchu: svoboda – rovnost – bratrství. Taková společnost by měla mít podporu alespoň 80 % občanů. Největší oříšek bude vyřešit spravedlivé odměňování. Všichni občané by měli mít odpovídající práci a rovný přístup ke vzdělání, ke sportovnímu a společenskému využití. Přitom je nutné rozvíjet odpovídající skromnost, objektivnost, toleranci. Nebude mít nikdy každý všechno.
4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
Jsme malý stát a nemůžeme si moc vyskakovat. Zažili jsme Rakousko, 1. republiku (spoléhali jsme na Anglii a Francii a nevyšlo to), Protektorát (katastrofa pro národ). Po válce jsme chtěli být se Sovětským svazem na věčné časy. Poslouchali jsme dost, ale nevyšlo to. Nyní jsme v EU a posloucháme a podrobujeme se ještě víc než dříve. Z EU se stal moloch. Padesát tisíc byrokratů si mnohdy vymýšlí blbosti. Pokud se EU změní – možná, že ČR bude suverénním státem a bude si sama rozhodovat o zákonech, o ekonomice a spolupráci s ostatním světem. Nesmíme si nechat vnutit způsob života, který je nám cizí, a rozvíjet naši kulturu.
5. Dělá náš stát kulturní politiku?
Kulturní politika státu není dobrá. Je účelová, daleko víc než v minulém režimu. Finanční prostředky věnované dnes reklamám by se měly omezit na 10 % a zbývajících 90 % přesunout na kulturu. Větší užitek z reklam podnikatelé stejně nemají. TV kanály by měly »konzumentům kultury« více a šíře kulturu přibližovat. Množství filmů o vraždách a zločinech, takové množství »naivních seriálů – to je úpadek a nuda. Dokud bude TV vysílání v soukromých rukách – tak to lepší nebude.
KAREL POVR, důchodce (1931)
Autor: KAREL POVR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |