Před několika dny jsem šel ve svém rodném městě ulicí Čelakovského a všiml jsem si, že si jakýsi podnikatel mezi reklamy vyvěsil na svůj podnik nápis „Stop komunismu“. Hned mě napadlo, že jsem se svými studenty v Bostonu vždy při hodinách o české druhé kultuře bývalé totality probíral jednu z nejznámějších esejí Václava Havla Moc bezmocných (říjen 1978) a zvláště jeden z jejích stěžejních momentů, a to když si do výlohy se zeleninou umístí soudruh zelinář nápis „Proletáři všech zemí spojte se“. Moment, na kterém Havel krásně ilustruje konformní chování lidí žijících v dané chvíli v jakémkoliv systému a jejich předpokládané ztotožňování se se „znaky“ dané doby.
Jako ilustraci takového projevu lidí, nevázaného jen na takzvané totality, jsem vždy uváděl i příklad americké společnosti, kde se po útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001 vyrojily rovněž ve veřejném prostoru podobné předpokládané a konformní znaky. Měl jsem pro tento případ připravenou krabici od pizzy, kterou jsem si koupil několik dní po pádu Dvojiček. Je na ní socha svobody uvedená hrdým nápisem „Jsme jednotní“ a doprovázená výčtem příloh na pizzu - buřty, ančovičkami, houbami či extra dávkou sýra… Jak vidíte na přiložené fotografii, jako správný vlastenec jsem si obal pizzy zarámoval do zlatého rámu…
Dovolte mi aktualizovat výtah z původní verze Havlovy eseje ve shodě s dnešním konformismem boje proti komunismu pana podnikatele z Plzně:
Moc bezmocných
Plzeňský podnikatel umístil mezi reklamními nápisy na svoji firmu heslo „Stop komunismu!“.
Proč to udělal? Co tím chtěl sdělit světu? Je skutečně osobně zapálen pro myšlenku zastavení komunismu? Jde jeho zapálení tak daleko, že cítí neodolatelnou potřebu se svým ideálem seznámit veřejnost? Uvažoval opravdu někdy aspoň chvilku o tom, jak by se taková výzva měla uskutečnit a co by znamenala? Myslím, že u drtivé většiny podnikatelů lze právem předpokládat, že o textu hesel na svých podnicích celkem nepřemýšlejí, natož aby jimi vyslovovali něco ze svého názoru na svět.
To heslo přivezli našemu podnikateli spolu se zbožím a on je dal na dům prostě proto, že se to tak už léta dělá, že to dělají všichni, že to tak musí být. Kdyby to neudělal, mohl by mít potíže; mohli by mu vyčíst, že nemá „výzdobu“; někdo by ho mohl dokonce nařknout z toho, že není loajální ke kapitalismu. Udělal to proto, že to patří k věci, chce-li člověk v životě obstát; že je to jedna z tisíce „maličkostí“, které mu zajišťují relativně klidný život „v souladu se společností“.
Jak vidět, sémantický obsah vystaveného hesla je podnikateli lhostejný, a dává-li své heslo na zeď, nedává ho tam proto, že by osobně toužil právě s jeho myšlenkou seznámit veřejnost.
To ovšem neznamená, že jeho počin nemá žádný motiv a smysl a že se svým heslem nikomu nic nesděluje. To heslo má funkci znaku a jako takové obsahuje sice skryté, ale zcela určité sdělení. Verbálně by je bylo možné vyjádřit takto: já, podnikatel XY, jsem zde a vím, co mám dělat; chovám se tak, jak je ode mne očekáváno; je na mne spolehnutí a nelze mi nic vytknout; jsem poslušný, a mám proto právo na klidné podnikání. Toto sdělení má přirozeně svého adresáta: je namířeno „nahoru“, k podnikatelovým nadřízeným, a je zároveň štítem, kterým se podnikatel kryje před případnými udavači.
Svým skutečným významem je tedy heslo zakotveno přímo v podnikatelově lidské existenci: zrcadlí jeho životní zájem. Jaký to je však zájem?
Všimněme si: kdyby propomenti tržního hospodářství nařídili podnikateli dát na zeď heslo „Bojím se, a proto jsem bezvýhradně poslušný“, nechoval by se k jeho sémantickému obsahu zdaleka tak laxně, přesto, že by se tento obsah tentokrát zcela kryl se skrytým významem hesla. Podnikatel by se pravděpodobně zdráhal umístit do své výkladní skříně takto nedvojsmyslnou zprávu o svém ponížení, bylo by mu to trapné, styděl by se. Pochopitelně: je přece člověkem, a má tudíž pocit lidské důstojnosti.
Aby byla tato komplikace překonána, musí mít jeho vyznání loajality formu znaku, poukazujícího aspoň svým textovým povrchem k jakýmsi vyšším polohám nezištného přesvědčení. Podnikateli se musí dát možnost, aby si řekl: Vždyť proč by se koneckonců nepřikázal konec komunismu?
Znak pomáhá tedy skrýt před člověkem „nízké“ základy jeho poslušnosti a tím i „nízké“ základy moci. Skrývá je za fasádou čehosi „vysokého“.
Tím „vysokým“ je ideologie.
Autor: MILAN KOHOUT
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |