Dvojjazyčná kniha KRÁLOVÉ ŠUMAVY (v německé podobě Die Könige des Böhmerwaldes) by neměla zcela zapadnout – původně to byl vlastně katalog výstavy, jejíž koncepci vytvořil historik novějších dějin Libor Svoboda. Na této publikaci se ovšem podílelo mnoho dalších pracovníků, především z Ústavu pro studium totalitních režimů. Kniha o 109 stranách byla vydána v r. 2012 právě zmíněným ústavem.
Nepochybuji o tom, že kdyby ji psal někdo třeba z Klubu českého pohraničí, že by její obsah byl docela jiný. Takto ji musíme vzít v té podobě, v jaké se nám dostává do rukou a snažit se o její co nejobjektivnější zhodnocení. Již proto, že samo téma je velmi živé a aktuální.
Mnohé autory jednotlivých statí zřejmě znají i naši čtenáři z jejich vystupování v televizi, rozhlasu či z jiných (tištěných) médií.
Co však na publikaci nesporně zaujme, jsou osudy mnoha lidí, které jsou v knize popisovány. Mnohdy se jednalo i o osudové selhání odbojářů z doby protifašistického odboje, nebo o selhání lidí z časů poválečných. Co však mnohé tyto »bojovníky« proti komunismu spojuje: malá znalost světa na západ od našich hranic. Často si idealizovali poměry v sousedních zemích i v USA, mnohdy měli zcela nejasno, co vlastně dělají, ale byli i ovlivněni touhou po napětí a dobrodružství, které podléhali.
Ostatně sama naše literatura po r. 1945 se těchto námětů nezříkala. Povšimněme si třeba nejznámějšího díla, Krále Šumavy od Rudolfa Kalčíka i množství dalších, i publicisticky pojatých výkladů nejen o strážcích hranic, ale i o provokatérech, o lidech všelijak perzekuovaných i postižených doma a nakonec i v oněch vysněných »rájích«, kam buď prchali, nebo převáděli mnoho zájemců.
I v této publikaci nacházíme návraty k těmto osudům a událostem, jednak zobrazených literárně, ale také ve filmu (opět Král Šumavy). Zde se však dočítáme o jejich často krušných osudech, ačkoli je nutno brát zde popisovaná sdělení jako poplatná přítomnosti, kdy se »karta opět obrátila« a ze zlosynů se stávají hrdinové dneška, sloužící prý coby vzor pro mládež. Není se však ani čemu divit, neboť, jak známo, dějiny vždy píší vítězové, ale zde je sotva možno mluvit o vítězství.
Taková to byla doba, a taková doba měla i své »hrdiny«, jejichž prototypem byl právě onen »král Šumavy«, medailonkem zachycený v obsahu knihy, Josef Hasil, a s ním ovšem i mnozí další. A tak jsme dnes svědky snah pamatovat na tyto »hrdiny« pamětními deskami; jedna z nich je reprodukována v textu knihy na str. 126.
O tom, že výklad v knize zmiňovaných událostí nemůže být ani jediný, ani konečný, ostatně svědčí i v naší době snahy podobným způsobem oslavovat »bdělé pohraničníky«. A tak si, čtenáři, vyber, co je ti »milo«. Autoři se ovšem domnívají, že jejich pojetí lidí a doby zakládá novodobou tradici a zapojují do ní dokonce i skauty!
Autor: JOSEF BÍLEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |