1. Proč skončil socialismus?
Ale vždyť vůbec neskončil. Socialismus uznává všechny druhy vlastnictví. Společenské, státní, družstevní i soukromé. Rodil se po průmyslové revoluci v 19. století, v lůně feudalismu, jako reakce na industrializaci, růstem námezdních pracovníků, dělníků v továrnách společně. Rodila se s ním i dělnická třída. Jeho ideje jsou však mnohem staršího data. Např. již u Platóna a Aristotela, kteří věřili ve společenské vlastnictví. Albert Einstein napsal, že úkolem a účelem socialismu je překonat predátorskou fázi společenského vývoje. Má vývojový potenciál. Pouze jeho odpůrci jej onálepkovali jako něco špatného. Ale kritika socialismu byla také oprávněná. Jeho uskutečňování bylo a je provázeno řadou lidských chyb. Jako u každého počínání lidí. Tyto chyby ho ale nezneplatnily. Proto socialismus neskončil. Naopak pomalu, ale jistě končí kapitalismus, zvláště jeho poslední současná fáze, finančně oligarchického kapitalismu. Ta vede ke globálním katastrofám.
2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
Každý další vývojový stupeň od otrokářského, feudálního, kapitalistického k socialismu představuje v něčem pokrok. Ale všechno na Zemi i ve vesmíru se vyvíjí a mění. Tento vývoj nemusí být nutně dopředný. Může jít i zpátky a být horší než předchozí. Zvlčí, zradí. Humanitní ideje a prověřené hodnoty zneužije pod praporem slibů, falešných a kořistnických vizí. Ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví využívány k vytváření zisku, je kapitalismus. Mezi ekonomickými charakteristikami jsou např. ceny. Má je regulovat trh nabídkou a poptávkou. To však neplatí zcela. Trh je ovlivňován a regulován, dnes spíše deregulován, zásahy státu, monopoly, měnící se situací společenskou, novými objevy, vědou a technologiemi atd. Na rozdíl od feudalismu, kde nemajetný člověk byl poddaným a vykořisťován feudály, si mohl člověk, který prodává svou pracovní sílu, v kapitalismu vybírat svého vykořisťovatele. A ani toto již dneska neplatí. Kapitalismu je vlastní nerovnoměrné rozdělení bohatství, špatnému socialismu pak rovnoměrné rozdělení chudoby až bídy. Albert Einstein kdysi řekl: „Ekonomická anarchie kapitalismu je zdrojem všeho zla.“
3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
V současnosti u nás i ve světě dochází ve společnosti ke střetům zájmů, jejichž příčinou jsou sociální nerovnosti, které se stále prohlubují. Finanční kapitál, banky si přivlastňují zisky, jež vytváří lidé v pracovním procesu a službách. Bohatí bohatnou a chudí a nemajetní chudnou. Tím je vychylována rovnováha společnosti i civilizace na naší planetě. Vývoj je střetem protikladů a tak vznikne jiný, chcete-li, „nový“ společenský řád. Měl by být a bude muset být spravedlivější, rovnoprávnější, ale i odpovědnější. Dnes se každý dovolává práva, nejen jednotlivci, ale i státy a celé množiny lidí, např. muslimové, ale již nehovoří o odpovědnosti. A ta je druhou lící mince: právo a odpovědnost. Tento proces a vývoj bude ještě zdlouhavý. Není tudíž snadné definovat, jak by měl a bude společenský řád vypadat. Každopádně bude jiný. Cesta k němu nebude bezbolestná. Řešit se budou problémy, které jsou pro mnohé z nás tabu, ostýcháme se o nich mluvit. Jsou třináctou komnatou, lahví džina. Např. přelidnění planety, jiné rozdělování bohatství světa, jiný vztah k přírodě, v níž je člověk její součástí, nikoli pánem, a mnohé další. Kdo se takovému řádu nebude chtít podřídit a nebude se chtít na něm podílet svým přínosem, ctít všeobecně uznaná pravidla, bude muset z kola ven.
4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
Svrchovanost je právo neomezené moci na území nezávislého státu. V demokraciích je propůjčují občané svým voleným zástupcům po dobu jejich mandátu. K suverenitě patří také soběstačnost např. v produkci potravin nebo jiných strategických produktů. Vzhledem k internacionalizaci a globalizaci světa doznala suverenita obsahově určitých změn. Tak například rozhodování nadnárodních společností a mezinárodních organizací svým způsobem ovlivňuje národní a státní suverenitu. Proto musíme vyžadovat od našich, občany zvolených zástupců, aby hájili zájmy naší země, nás občanů, což neplní na 100 %.
ČR např. ztratila svoji soběstačnost v produkci masa, mléka, cukru a dalších produktů, které jsme ještě před dvaceti lety exportovali a dnes je dovážíme. Souvisí to s mezinárodní dělbou práce, svobodou obchodu a je to složité a není zde v této anketě na to prostor. I přes tento vývoj je možné a nutné zachovat si národní svébytnost a ducha. Chce to ovšem dobré školství, všestrannou osvětu a vzdělané politiky a státní reprezentanty. A zde nelze vyjádřit plnou spokojenost a pochvalu.
5. Dělá náš stát kulturní politiku?
Kulturní politiku dělá, ale špatnou. Snižuje v rozpočtu položky na vědu, kulturu i v dalších oblastech s kulturou související. Téměř zrušil české odborné školství. Česko nemá odborné síly, techniky, řemeslníky. Kultura se stala jarmarečním zbožím. Dobří autoři a spisovatelé si musí vydání svých knížek sami financovat. Knižní trh je saturován více než ze 70 % nekvalitními tituly. Vychází sice hodně knih, ale jsou to kuchařky, jako by české ženy neuměly vařit. Kdejaká „celebritka“ vydává své vzpomínky a životopisy, které za úplatu píší pisálkové. Veřejnoprávní rozhlas a televize neplní odpovědně a kvalitně své kulturně osvětové poslání. V zemi je veškerý tisk v rukou zahraničních vlastníků, kteří ovlivňují jeho zaměření a obsah. Existují pouze vzácné výjimky. Hlasy a hodnotná díla skutečných, zodpovědných tvůrců české kultury nemají podporu v současném českém veřejném prostoru. Společnost se pachtí pouze za ziskem a to přináší plytké a málo hodnotné výsledky. Repertoár divadel je o nevěrách, manželských trojúhelnících, herci již nepatří k chudině. Jsou z nich podnikatelé a z této pozice jim nejde o povznášení národa, ale o prachy. Totéž v modrém je v oblasti filmové tvorby. Stav je to neutěšený.
MILAN DUBSKÝ, publicista (1929)
Autor: MILAN DUBSKÝ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |