Je přece jenom léto. Obracím voňavé seno na celkem úctyhodné ploše, co do velikosti. Seno, které bude letos snad opravdu štědrou úrodou z našich luhů a hájů. Sklízíme travinu, která bude v zimě sloužit opravdu tomu, k čemu je odjakživa předurčena – ke krmení dobytka a drobného hospodářského zvířectva. Ne tak ve všech případech. Naše zemědělství je v současnosti dost divně postaveno na hlavu. Z obrovských ploch, dříve úrodných polí s kvalitní bonitou půdy, se i v letošním létě doslova těží a drancuje každé stébélko trávy. V obrovských kontejnerech je ještě čerstvá travina svážena do spaloven na výrobu bioplynu. Vydrancované plochy zejí po této „sklizni“ prázdnotou. Připadají mi jako natažená a žalující dlaň, do které nebyl vložen ten správný obolus. A smutno mi je z toho, to mi věřte. Stejný osud čeká i právě v těchto dnech kvetoucí lány řepky, která naši krajinu mění na jedovatě žlutou paletu. I ta skončí ve spalovnách.
Havlíčkobrodsko, kraj dříve veskrze bramborářský. Bramborové políčko se nachází snad jen na naší zahrádce, samotné brambory pak v supermarketu v ceně 49 Kč za 1 kg.
K současnému počasí lze říci jen tolik, že se k nám začíná chovat trochu macešsky. Sucho zde na Vysočině, přemokřeno jinde. Podivné okolnosti ve světě lidí i v oblasti přírody. Nějak se nedaří. A to ještě buďme rádi, že nám nehrozí mor, neštovice, svrab a černý kašel. I když! Raději ztiším hlas, abych něco z té nabídky nepřivolala. Člověk nikdy neví! Ona i podobnost s tou Angelikou, vzpomínanou v názvu mého povídání, není jen tak náhodná.
Přišlo mi úsměvné to velkolepé ántré – té první dámy vlády (jak ji pojmenovaly sdělovací prostředky), Jany Nagyové, kterým se vlinula před soudní dvůr. Jen vykročila z policejního antonu, už jsem zbystřila. Vyloupla se nám tato dáma jako motýl z nevzhledné kukly. Snad na žádných záběrech a fotografiích z její minulosti nebyla tak okázale půvabná. Černý kalhotový kostým nechal vyniknout poněkud zúženým partiím pozadí a naopak bujnému poprsí v dekoltu vpředu. Jako koruna zazářily její více než plavé vlasy, umně stočené do bohatých loken. Ne, ta nemohla být v cele – vypochodovala přímo ze salónu krásy. Její advokát ji hájil slovy, nabíranými zase z trošku odlišnějšího soudku názorů nežli dříve. Se slovy: Moje klientka prožívá problémy psychické i zdravotní, trápí ji výpadky paměti a to vše v důsledku ztráty hmotnosti 10 kg, tak se prosím nedivte. Stejně tak mluvila i ona za šprlením potítka místa výslechu, dokonce jí, zesláblé chudince, bylo dovoleno při výslechu i sedět. Když komedie, tak se vším všudy. Neodpovídala na otázky jí kladené, s tím, že již vše řekla, víc si nepamatuje a hotovo. Je možné uvěřit, že žena, která byla schopna takových intrik, kliček, zmanipulování nejvyšších státních osob, splétání sítí, promyšleného zadání sledování ženy svého šéfa, ta že se tak rázem ve svých schopnostech propadla na neschopnou uvažování a slov „pravdy“ na svoji obhajobu? V zájmu taktiky a sebezáchovy jsou lidé schopni ze sebe udělat i nesvéprávného, hlavní je přece výsledek, ne? Velkou ránu jí jistě zasadilo i to, že se k líčení soudu nedostavil její Joffrey. Ta načančanost měla jistě jediný cíl – ovlivnit, naladit, vzbudit soucit, poukázat na vnady a přimět svůj idol k ráznějšímu boji za její záchranu. Leč idol nepřišel, omluvil se z rodinných důvodů. Spíš nechtěl být konfrontován tváří v tvář s ženou, která ho pomalu stahuje z výsluní do temných hlubin, stejně jako Rusalka svého prince v opeře Antonína Dvořáka. Však se k ní také, jako ten princ, obdobně zachoval a odplata ho nemíjí. Ne jinak se u soudního líčení v další kauze choval i lobbista Roman Janoušek. Neodpovídal, vše prý už řekl, činu lituje, ženu přejet nechtěl, neviděl ji, finančně se s ní již vyrovnal a předložil písemnou výpověď. Asi není schopen mluvit sám za sebe; co kdyby řekl něco, co mu neporadili poradci, psychiatři, advokáti a porušil by tak umně spletené kličky, které ho stále drží nad vodou a na svobodě. Ono přejet člověka, když jste totálně namol, zase není až tak veliký kumšt, o zábranách v takovém stavu ani nemluvě. To je raz dva. Hrozí mu 18 let za mřížemi. Toho bych se tedy chtěla dočkat. Vždyť je líčení opět odročeno na podzim. Jiný viník takového případu, obyčejný smrtelník, by už druhým rokem seděl za katrem. Zda se soudnímu dvoru skutečně povede tohoto člověka dostat tam, kam podle práva dávno patří, vysekávám jim hlubokou poklonu a neskonalý obdiv. Znamenalo by to, že si spravedlnost začíná pomalu snímat šátek z očí a váhy, co drží v ruce, nepřevažují jen na jednu stranu. Nemohu nezmínit tři „jezulátka“, vzory ctností a božích výrazů neviny, která opustila po měsíci vazby své dočasné a nedobrovolné příbytky. Zaklínadlo imunity je mocné a všeho schopné, prostě pláštík pro všelijaké zákulisní rejdy skrývané před očima veřejnosti. Co právník, to jiný výklad, jiný metr, jiné rozhodnutí. Moc se mi líbilo, jak shodně, třebaže každý vazebník vycházel z jiné věznice, unisono pěli ódy na slušné a vstřícné zacházení, dobrou stravu. Otřesné vzpomínky na fakt zadržení a otlačené zadky z tvrdých vězeňských pryčen ale rychle zapomenou po spočinutí v hebkých a polstrovaných křeslech nových postů, které je jistě (zase jako trafiky) opět očekávají.
Samostatná kapitola, možná i ta vzpomínaná „telenovela“, by se dala vyplnit výroky pánů Kalouska a Schwarzenberga. To by byly citace! Kape z nich něco, co už snad ani nezaznívá pověstnou českou kousavou notou. To už jsou výroky tzv. za každou cenu a vždy v opozici k vyřčenému, s všudypřítomnými útoky na prezidenta Zemana.
Tak se to vše pěkně mele, mísí, vaří, kysne a zasmrádá. Představitelé naší státnosti, v současné době bývalí, zato s takovými vycpávkami duše a špunty v uších, dál melou svou: bez nich to prostě nepůjde, stát se zbortí, řítíme se do katastrofy. A útoky na novou vládu neberou konce, přestože ještě ani nezačala pořádně pracovat.
Opravdu hodně jsem zvědavá, co ukáže národ ve volbách, ať předčasných, nebo řádných. Ono už těch pár měsíců nebude hrát až tak velkou roli. I když pokazit se toho může ještě mnoho. Národ je totiž totálně otráven a naštván. Pořádně neví, komu vlastně věřit, a to je katastrofální.
Namístě je ještě přirovnání sport versus politika. Hodně našich fotbalistů, hokejistů se nechává najmout do zahraničních mančaftů za víc než slušné peníze. Následně se stane, že v zápase stojí proti týmu své rodné země. Nemám chuť v takovém případě vůbec fandit a vlastenecky jásat. Nezdá se vám, že tyto postupy, přestupy, přehmaty, vyplácené sumy za služby se velmi dobře vžily i v naší politice? Podle bývalého premiéra Nečase to prý k politice patří – služba za službu. To je jako když ruka ruku myje, ne? Tak tenhle způsob sportu ani politiky mne ani trošku nebaví. Když ona se dá každá špinavost slušně pojmenovat! Přehrabuji a suším to voňavé seno pro naše ovečky pro zimní zásoby a přitom přemítám, co všechno se ještě stane, než zavládne v naší zemi pořádek, spravedlnost, slušné živobytí pro všechny. Často okolo sebe slyším: Mne politika nezajímá. Jak se ale, když dojde na lámání chleba, správně rozhodnout? Podle něčích krásných očí to rozhodně být nemůže. Tak to rozhodně nefunguje. A čas rozhodování se rychle blíží, přemýšlejte!
Z Vysočiny vás srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ
Autor: BOHUMILA SARNOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)