MARTIN VODŇANSKÝ
Mámě
Školní lavice mi z nebe dává lekci
myslel jsem si
že umím měřit a vážit
co vím o prachu
který celý život utírám
z příjemných věcí…
 
Co vím o životě
ptám se sám sebe
když se hromadně přepravuji
a vezu v igelitové tašce
urnu své mámy…
 
Vidím ji jako dnes
jdeme spolu naposledy městem
hůlčička a nesmělá chůze
shrbená záda a unavený pohled
ale za tím vším
cosi nedostižně silného
když v obchodě několikrát řekla
„To vezmu, to má táta rád“
šel jsem jen tiše vedle ní
protože každé slovo by v tu chvíli
bylo hříchem
 



STANISLAV ZEMAN
Úsměv boha Dia
Nabídka dne
O pouti pod horou Říp

S logem Olympu
Nektar v kelímku
Elixír věčnosti
Devětkrát sladší než med

Kdesi v dálce hřmí


Derniéra
Ohlásili derniéru
V Divadle iluzí

Othelo končí
Jago si poradí sám

Šminek už netřeba
Mouřeníne

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]