Globalizaci myšlení nastartovali naši předkové tím, že dávali koním na oči klapky, aby je nerušil svět kolem nich a hleděli jen tam, kam hospodář určil. Nejvýraznějším znakem globálního vymývaní mozků jsou však dnes žebříčky, kterými nás častují bulvární média. Vynechejme teď žebříčky oblíbenosti politiků, protože to je téma na knihu, případně na chorobopis. Věnujme se žebříčkům oblíbenosti módních značek mobilů, filmů či knih a hlavně žebříčkům popularity celebrit.
Hlavními konzumenty těchto zlomyslných až slabomyslných „šibalství“ jsou takzvaní žebříčkoví lidé. Jsou to kupodivu dvě antagonistické skupiny.
První tvoří snobi, kteří tráví den a část noci prázdným tlacháním na různých recepcích. Dokážou mluvit celé hodiny, aniž by něco řekli.
Druhá skupina je složená z obyčejných lidiček, kteří se úpěnlivě snaží žít a chovat se jako snobové, ale mantinely společenského žebříčku, který určují bulvární média, je odsouvají do pozice společenských outsiderů. Bulvár jim určil jedinou úlohu: číst ho a řídit se podle jeho žebříčků. Jinak s nimi jako s outsidery v ničem nepočítá. Snobové se snaží oblékat jako TOP nejlépe oblečené celebrity. Outsideři jim závidí a chtějí se jim podobat tak, že v second handu kupují extravagantní svršky. Ty vyhodila dceři či synovi německá hospodyňka poté, co při pohledu na ně dostala jejich doga záchvat a začala kvákat, kdákat. Snobové okamžitě po zveřejnení TOP zemí, kde je výhodné se narodit, do nich odjedou na delší dobu odrodit si své. Outsideři zůstavají doma a vzdychají, co komu udělali, že je rodiče zplodili a matka porodila právě na tom nezáživném Slovensku. Obě skupiny se občas i setkají. Například po zveřejnění žebříčku luxusních značek se zamaskovaní snobové a outsideři setkávají na tržišti, kde nakupují laciné falzifikáty TOP značek od Asijců.
Jak vznikají takové žebříčky se dá vysvětlit nejlépe na příkladu nejprodávanějších knih. Pokud se žebříčkový člověk, a je jedno, zda snob nebo outsider, přece jen rozhodne koupit si knihu, tak jen tu, kterou mu bulvár radí v jeho TOP nejprodávanějších knihách. Žebříček sestavuje bulvární novinářský elév. Obyčejně v šibeničním termínu, protože editor dvě hodiny před uzávěrkou zjistí, že mu chybí nějaký materiál. Vystresovaný elév stihne zavolat do pár knihkupectví. V jednom z nich zvedne sluchátko zoufalý majitel, který se měsíce nemůže zbavit literárního braku. Knihu označí za špičkovou a ta se ocitne na prvním místě knižního TOP žebříčku. Outsideři utíkají koupit si jednu knihu a snobové si dají zabalit i tucet. Dají je do knihovny, na stůl v obýváku, na WC i do koupelny. Ať návštěvy vidí, že jsou na TOPu, co tepe dnem.
Slovenské národné noviny 3/2013
Přeložila I. D.
Autor: MILAN ZEMO
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |