Dne 3. 9. 1948 zemřel JUDr. Edvard Beneš. Dvojnásobný doktor (práva, filozofie), ministr zahraničí a prezident ČSR. Byl však také autorem mnoha odborných pojednání (i ve francouzštině). Jako převážně literární dílo lze označit jeho Paměti. Málokterý veřejný činitel byl a je tak rozporuplně hodnocen jako on. Neušel kritice zprava ani zleva. I dnes, po 65 letech od úmrtí, nevzdávají jeho památce úctu zejména germanofilové.

   V únoru jsme si připomínali narození autora originálního díla Reportáž, psaná na oprátce Julia Fučíka. Nyní si musíme připomenout výročí jeho mučednické smrti - stalo se tak již před sedmdesáti lety (8. září 1943). Čest jeho památce.

   Dne 9. září uplynulo 460 let od úmrtí Jana Skály z Doubravky, známějšího jako Jan Dubravius (* 1486). Rada zvířat (Theriobulia - naposledy vydáno v r. 1983) a Česká historie jsou nejznámějšími díly dnes již téměř neznámého autora.

   Před třiceti lety zemřel významný český básník František Nechvátal (10. 9. 1983). Pro milovníky poezie není nutné nějak obsáhle se rozepisovat o jeho sbírkách básní. Namátkou: Mateřština, Bílá holubice, Balzamína, Vzdechy trávy, Nesmírné objetí, Čas motýlů a hvězd (téměř tři desítky sbírek!). Zůstanou dlouho v paměti jeho čtenářů.
   Mateřština (úryvek):
   To není pouhý zpěv, to není jen slov dým,
   hluboko po prsa v své rodné zemi tkvím,
   tam jsou mé kořeny, z nichž lidé rostou zpříma
   ať u nás máme máj či nad hlavou nám hřímá,
   tam je ta kašička, kterou každý z nás vsál,
   než z klína vyletěl jak motýl admirál,
   tam spí krev hrdinů, tam raší naše činy
   a písně milostné prýští z mé mateřštiny.

   Rudolf Kalčík, který se narodil13. 9. 1923, již nestojí dnešním encyklopedistům za to, aby se o něm zmínili (Malá ilustrovaná encyklopedie 1999). Je asi pravdou, že jeho dílo neoplývá mimořádnými kvalitami, ale je obrazem jisté, dnes již historické doby, kterou náš národ prošel a stojí za to si ji připomínat! Jeho nejznámější dílo Král Šumavy není jen lacinou chválou práce českých pohraničníků, ale také obrazem života v období tzv. studené války. Má své příznivce i odpůrce ještě po více než devadesáti letech.

   Od narození Jaroslava Kvapila (25. 9. 1868) uplynulo již 145 let. Zapsal se do historie Národního divadla zejména jako dramaturg a režisér, ale stranou nezůstává ani jeho literární činnost básníka a libretisty (Rusalka). Více v jeho díle pamětí (O čem vím, 1937).

   Od úmrtí básníka Františka Branislava (10. 9. 1968) je to již čtyřicet pět let. Také on si v současné době zřejmě nezaslouží, aby bylo jeho dílo připomínáno mladé generaci. Přestože jeho poezie byla ve své době také podrobována kritice (intimní lyrismus)! V děčínské knihovně jsou jeho knížky „uchovány“ ve skladu (SUT). Sbírky: Večer u studny, Lyrika, Řecká sonatina atd.

   Dne 30. září si připomeneme sedmdesát pět let od Mnichovské zrady (1938). Tato dějinná událost byla podnětem k rozsáhlé odborně-politické i literární činnosti.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]