Vyspělost různých národů lze posuzovat podle různých hledisek. Všeobecně se tvrdí, že v každém národě jsou zastoupeny všechny druhy vyspělosti, podle toho, v jak velkém počtu je zastoupena »lepší« vrstva. Nevyvrátí to ani tvrzení nacistů, že Němci jsou »nejvyspělejší«.
Ve Skandinávii způsobil svého času úplný rozruch román Knuda Romera. V románu jsou německo-dánské vztahy podávány provokativně a »z ušlechtilých« Němců jsou dělány oběti bezectných Dánů.
Autor (47) v této své prvotině (Kdo mžourá očima, má strach ze smrti) popisuje příběhy vlastní rodiny. Pět let po válce se německá dcerka z »lepší« rodiny ocitne v Dánsku, aby se tam vdala. V městečku Nyköbing se setkává s nenávistí vůči Němcům. Na truc pošle prvňáčka Knuda do školy v německých kožených kalhotách. Děti mu spontánně nadávají »německá svině«. Knud zase zpívá provokativně německé písničky a sousedé před domem prý na revanš hajlují.
Již před 200 lety Němci uráželi dánštinu a tím i Dány, když jejich jazyk označovali za »mluvu dřeváků«. Do r. 1945 byla němčina na dánských školách prvním cizím jazykem, nyní němčina z dánských škol bezmála zmizela.
Napjaté vztahy nemají Němci jenom vůči severním sousedům. Kulturní korespondent Frankfurter Allgemeine Zeitung Jürg Altweg s Rogerem de Weckem napsali zajímavé dílo o napjatých vztazích mezi Švýcarskem a Německem. Navazují na publikaci Švýcarská kráva a švábská (německá) svině. Pojednává se o jazyku politiků, minulosti, kultuře a podobně. Slovní klišé jsou oživována, komplexy odkrývány, konflikty tematizovány a též je citován Gottfried Keller: »Na co stačím jako Němec a kdy jsem Švýcar?« Günter Netzer líčí, jak se ve švýcarské televizi stal dobrým Němcem a Švýcarem. Publikace Jürga Altwegga a Rogera de Wecke vyšla v Curychu a má 160 stran. V překladu její název zní: Jsou Švýcaři lepšími Němci? Nesmiřitelná nenávist kvůli malým rozdílům.
Ve vztahu mezi Němci a Čechy se samozřejmě »vyznamenali« Němci. To již dávno za císaře pána Němci nadávali Čechům »Tschechischer Hund« (český pes), popř. v ženském rodě »Tschechische Sau« (česká svině). To byl »vděk« Němců za to, jak říkával T. G. Masaryk, že Němci k nám přicházeli jako poddaní českého krále, zatímco španělští osídlenci v Americe nadále podléhali španělskému králi. Němci k nám však přicházeli také »na černo«. Byly to kriminální živly. Ve středověku i později bylo v Německu asi 40 státečků a svobodných měst, ale ve všech platily přísné předpisy pro kriminální živly. Před postihem nebylo možné utéci ani na Západ (Francie, Flámsko). A tak kriminální živly utíkaly na Východ, kde, jak se doslechli, byli také Němci, kteří však nemuseli respektovat nějaké německé předpisy.
Češi mívali pro Němce také označení, které však nebylo tak drsné jako německé pro Čechy. Němcům se říkávalo »skopčáci«. Mnohé české děti ani nevěděly, co to znamená, myslely, že to znamená, že ti lidé přišli z kopců a neměli ponětí, že Němci v pohraničí hodně chovají skopce, takže jakožto pastevci skopců byli nakonec označeni názvem »skopčáci«. Celkem nevinné označení. Ani u přezdívek jsme neklesli tak hluboko jako Němci z »vyšší« rasy. Kriminální původ se u sudeťáků projevoval i ve vyšší sebevražednosti, a dále tím, že ženy házely kameny na zajatce, což Němky ve Staré říši nedělaly.
Autor: JAROSLAV LIŠKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |