V první letošní srpnové dekádě uvedl první program veřejnoprávní české televize dvě části adaptace Hugova obsáhlého románu Bídníci z r. 1982, v klíčové titulní roli Jeana Valjeana s Linem Venturou (podle mne mimochodem v nejlepším filmovém či televizním zpracování vůbec) včetně první verze Jacquese Feydera ještě z němé éry – a to jsem viděl i jednu verzi americkou (dobrou) i tu s Jeanem Gabinem (ještě lepší).
   Při svém věku a množině přečtených knížek bych již mohl vědět, že s hledáním a natož objevováním nějakých analogií k obsahu přečtených knih, zejména světových klasiků, je to stejné jako s těmi sovami v Athénách nebo dřívím v lese.
   Je to – žel – pozůstatek někdejšího zvyku (nebo spíš zlozvyku) z časů mých mladistvých knihovnických studií, kdy někteří examinátoři požadovali od svých posluchačů odpověď na záludnou otázku – co tím chtěl autor (básník, prozaik) jaksi říci.
   Čím rozvinutější byla odpověď potícího se budoucího bibliofila (ale spíš bibliografa), tím lépe.
   Přesto se i tak o jakous takous analogii pokusím:
   Vážený mistře Viktore Hugo, ještě ani po sto padesáti letech od napsání Bídníků Vám nemohu být dosti vděčný za Váš mravní a lidský odkaz všem generacím, které přišly po Vás – až po tu dnešní, současnou, jejímž jsem drobným zrníčkem. Víc neumím říci ani napsat, než prosté – děkuji!
   A tak se ptám sám sebe i mých současníků: kde je tady dnes nějaký Jean Valjean a hlavně jeho osudový protivník a pronásledovatel, policejní inspektor Javer?
   Na svoji otázku samozřejmě odpověď nečekám…



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)