Probírám se desítkami domácích i cizozemských doporučení cestovních kanceláří, mezi nimiž zajisté nechybí programy Čedoku, ale i dalších CK. Všímám si, jak jsou v jejich obsahu obsažena doporučení všech možných typů. I přitom, jak již v minulosti krachovaly cestovní kanceláře – a co všechno se může turistům v zahraničí přihodit (nedávno v Egyptě, i úmrtí, což by bylo snad blízké i autorům detektivního žánru), jsem celkově s obsahem spokojený, i když už nemohu cestovat. Při listování publikacemi, často i obsáhlými, v mém věku přehlížím obrázky slečen a paní spoře oděných. Nabídka je veliká a možnosti jisté lákavé, i když se často stává, že to, co si abonenti od takových cest slibují, se nesplní.
Vzpomínám si třeba na jeden zájezd, kterého jsem se zúčastnil: do Maďarska. Na volbu, jakou předestřel před účastníky vedoucí: Tak si vyberte, buď do Muzea moderního umění, nebo do termálních lázní. Pochopitelně, že většina účastníků si volila lázně, takže na moderní umění vůbec nedošlo…
Mám však nyní na mysli něco úplně jiného. Snad ve všech zemích, jež jsou nabízeny cestovními kancelářemi, najdeme české stopy a někdy i dosti výrazné (třeba v Latinské Americe). Bylo by jistě vlasteneckým činem alespoň v katalozích cestovních kanceláří se o tomto zmínit a vybyl-li by čas, snad i některá ta místa navštívit. Byl by to kus vlastenectví a katalogy zájezdů by se takovými zmínkami ani tolik nemusely rozšiřovat co do obsahu.
Právě mám před sebou katalogy zájezdů do Itálie, kde je českých stop velmi mnoho, a to již od počátků středověku. A naši turisté do Itálie rádi jezdí, často za sluncem (mohu však potvrdit, že tato představa bývá i klamná, sám jsem zažil studený čas v benátské laguně, kdy úplně sešlo z koupání v moři). Ale přece jenom: na mapě Itálie najdeme v Horních Tyrolích Brixen, jistě pro každého absolventa základní školy spojený s Karlem Havlíčkem Borovským.
Podobně můžeme shledávat stopy Komenského… V dalších zemích jsou české stopy také vydatné (Maďarsko, ale i Řecko, nemluvě o Polsku, Bulharsku či Rusku, zde dokonce i ve střední Asii, atd.).
Snad by se našli alespoň jednotlivci, kteří by chtěli shlédnout tato místa, často označená i pamětními deskami. Žel, mnoho cizích zemí nepamatuje na české turisty, aby jim zde dali alespoň základní propagační materiál. I to by však bylo něco, co by z naší strany zasluhovalo větší důvtip a propagaci…
Autor: JOSEF BÍLEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |