(Úvodní slovo k výstavě Vojtěcha Kolaříka Ecce žena v pražském Divadle Bez zábradlí)
Ecce homo – tak nazval Vojtěch Kolařík svou výstavu v červnu tohoto roku.
V říjnu se propracoval k ženě.
Bible mlčí, nebo jak dnes říkáme, mlží stran všeho, co tropil Adam, když ještě ženy nebylo. České úsloví praví: „V tom je ta potíž, čelem to nevypotíš!“ Teologové mlčí na téma jak a s kým „to“ Adam potil. Tu a tam se mihne pomluva, že proháněl Lilitku. Tato vyvinutá bytůstka prý sloužila Luciferovi coby nástroj, jímž ponoukal Adama k neřestem. Avšak jaképak neřesti? Adam byl stvořen s údem. Potvrzují to nesčetní malíři a sochaři na základě informace, že si ho přikryl rozměrným fíkovým listem, když ho Hospodin načapal na švestkách, respektive na rajském ovoci nejasného druhu. Tedy byl-li Adam obstojně vybaven příslušným nádobíčkem, nemohl pobíhat po bipolárním Edenu s nadrženým vercajkem. Samozřejmě nemám na mysli Eden vršovický, tam by pobíhat mohl, aspoň by se dostal do Blesku.
Výsadku vyšší kosmické civilizace, sestávajícímu z pohlavně saturovaného kapitána Joviše a z andělů založených filozoficky a z andělů založených spíše fyziologicky, nezbylo než sestrojit objekt vybití. Kde je nabitá baterie, musí být pohon, nebo aspoň lucernička, třebas červená. Čert ví, snad tenkrát došel prach, z něhož kapitán uplácal Adama, takže sáhl po odpadcích a špíně, stavebních kamenech Lilithiny těluše.
Lilith byla výkonná, ale nanejvýš svéhlavá. Adamovi držela ve všech polohách, avšak odmítala si pod něj lehnout. Je přece rovnocenná, z prachu stvořená, což, jak víme, nebyla pravda. Lidově řečeno chtěla to spíš zezadu. Nakonec Adamovi utekla a mužíčka nechala na holičkách. Žádné holičky se však v ráji nevyskytly a rujný Adam zapřísahal svého stvořitele, aby mu odpomohl od chlípného svrbění.
Na palubě hvězdoletu zřejmě došlo k hádce, ne-li ke vzpouře, již velitel vyřešil svržením bílkovinně založených andělů přes palubu. Zdravé jádro se pak jalo zkoumat jablko sváru, a jak už to v dějinách bývá, vítěz realizoval myšlenku poraženého. Došlo k podivné operaci, při níž z poměrně aušusového materiálu vznikla Eva, nádoba prvotního hříchu, do níž Adam mohl ukládat své přebytky. Ecce žena! A Adam ukládal jak do České spořitelny, nevěda co činí. Prostě prásk! Nevěděl, až mu falešný had pověděl. Joviš už nechtěl a ani nemohl Adamovi nic bulíkovat o rozplozování motýlků, a jakožto pečlivý otec mu poskytl chlapské poučení.
Pak se to nějak rozběhlo, oba póly se milovaly a množily, ba přemnožily, dokonce i svržení andělé přiložili údy k demografickému dílu. Z toho vzniklo poučení, které však Tridentský koncil v roce 1546 z Písma vyřadil. Vyšťouráme ho leda v 3. Knize makabejské, a to ještě za tiráží: „Nezačínej si s anděly spadlými na zem.“
Dcery lidské však varování nedbaly, a tak v určité linii, kterou zde nebudeme rozplétat, zplodily i Vojtu Kolaříka, malíře, který je právě dnes neopakovatelně oslavil.
Autor: KAREL SÝS
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)