Ještěže jsem nepodlehl pokušení nečekat, až se do knihovny vrátí první dvě autorovy sbírky (Kukly slov, 2004, a V kraji dvou židlí, 2008), a nepokusil se o recenzi knížky KRESLOSTROJ (Sbírka veršů s fotografiemi a hudbou; Dalibor Malina, Vsetín 2012) bez povědomí o tom, co Kreslostroji předcházelo. Nevěděl bych, že ono „mlčení prošlé lhůty“ (jímž David Bátor uvozuje v závěru Kreslostroje někoho „jako já a ty“, kdo „po letech odráží výpady slov“, „zahlédne před sebou záda Smrti“ a „prochází obrazy ticha“, aby vyslechl memento „Jednou se ohlédnu“) navazuje na „to krásné mlčet a dýchat“ z první básně prvotiny i na „chci s tebou hovořit mlčením“ z druhé sbírky a dobírá se až dna mlčení a ticha. Nevěděl bych, že „židle osudu“, jež „se ti nerozviklá“ a na níž sedíš „a hraješ / hru na doufání, hraješ o svůj život v suti“, přinesl si Bátor do Kreslostroje z „Kraje dvou židlí“. Nevěděl bych, jak hluboké je Bátorovo zakořenění v kraji „se stuhami dýmů“ a u „vrat Braneckých železáren“ i jak při všem experimentování s abstrakcí má zázemí ve svém silném smyslu pro konkrétno, jaký prokázal už v prvotině Kylešovickým splavem, kde „do slunce oděná řeka řeže se o starý plech“. A také bych nevěděl, odkud se bere a jak se celá léta sbírala odvaha a síla vzepřít se kreslostroji, který podmanivě vrčí, cáká barvy a prohlubuje abstrakci a rozmazává „vše dobré i zlé / na absolutno abstrakce“.
Verše Kreslostroje psal básník „přímo na hudbu“ Jana Hanouska, tj., dodejme, na hudbu janáčkovsky jásavou i drásavou; součástí knihy je CD s touto hudbou a snímky Petra Kolmana, provokující čtenářovu obraznost „hrou paprsků světla a vody“.
Tvůrčí trojici Bátor (1974), Kolman (1983) a Hanousek (1984) se tu daří pronikat za „absolutno abstrakce“ k vůli už víc netrvat v „Hadře Těla“, jímž si doba „vytírá / špínu v krkání korupčních hlasů po právu“, vymanit se z „trpkého soukolí / postmoderního pornověku v hnisu hodin“.
Při všem obdivu k audiovizuální jednotě tohoto dílka však nesmlčím, že verše Bátorovy, tu zjevně, tu nenápadně mélické, jsou i samy o sobě působivé. Básnickou enumeraci Prázdnota-změna o tom, jak „devět jmen prázdnoty brzy zemře“ uzavírá Bátor verši: „Devátým jménem prázdnoty jsou peníze. / A ty si Satan použije pro vlastní smrt.“
Bátor je básník spontánní metodik i melodik a dá se od něho nemálo čekat.
Autor: MILAN BLAHYNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |