Dne 15. srpna 2013 zemřel ve francouzské Nice Slawomir Mrožek, známý polský literát, satirik a světoběžník, osobnost obtížně zařaditelná do škatulek. Už názvy některých jeho raných divadelních her naznačují absurditu a trochu připomínají F. Kafku. Hra Mučednictví Petra Oheye (Meçzeństwo Piotra Oheya 1959) řeší, co dělat, když se vám v koupelně usadí tygr. Ve hře Striptýz (Strip-tease, 1961) se aktivista a intelektuál ocitají uvězněni v pokoji a řídí je Ruka, která jim bere kusy oblečení. Známý polský deník Gazeta Wyborcza věnoval Mrožkovi celé první čtyři strany, ač byl státní svátek – Den polské armády.
   S. Mrožek se narodil 29. září 1930 v Borzecine u Krakova. Jeho jinošství těžce poznamenala nacistická hrůzovláda v Polsku. Odtud časté deprese. Jeho první mu vyšla reportáž Mladé město v krakovském týdeníku Przekrój v roce 1950. Z počátku psal metodou socialistického realismu. Jeho satira se ale brzy měnila v kritiku poměrů v Polsku i v lidské společnosti obecně (soubor povídek Slon, 1957, divadelní hra Policajti (Policja 1958). Úspěch byl veliký. Objevilo se rčení: „Je to jako z Mrožka.“ Často uváděný názor, že kritizuje jen socialismus, je však zjednodušený. Mrožek se rád vysmíval kdejaké lidské stupiditě.
   Od roku 1956 žil více v zahraničí než v Polsku na vrub četných literárních stipendií, které mu chudá vlast nemohla poskytnout. Od roku 1963 žil trvale v zahraničí. Okupaci Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 nazval slepou fúrií. Nikde dlouho nevydržel. Často měnil místa pobytu. Snad jen na ranči v Mexiku, v rodné zemi své druhé ženy, vydržel sedm let (1990–96), než je zhoršující se bezpečnostní poměry přiměly k odchodu. Návrat do „svobodného“ Polska – Krakova v roce 1996 se příliš nepovedl. Prý ho znechutila malá polská závist. Brzy odešel opět do emigrace.
   Nejznámějším literárním dílem S. Mrožka je Tango (1964), divadelní satira na motivy svobody a jejího ohrožení. Spor otce avantgardisty a syna konzervativce o kulturu zneužije jejich primitivní sluha a ovládne dům.
   Známá je Mrožkova hra Emigranti (Emigranci, 1974), jež hledají kdesi v západní Evropě svobodu. Politický emigrant – intelektuál – a ekonomický emigrant – gastarbeiter, který si chce „jen“ vydělat peníze, jsou vesměs neúspěšní, protože je poměry „semelou.“ V eseji Popel? Diamant? (Popiol? Diament? 1983) přiznal, že se kdysi ze dne na den zamiloval do J. V. Stalina. Dostal magický prsten, kouzelný proutek a zaklínadlo, které vyřešilo jeho krizi a malému frustrovanému člověku dalo moc. Je něco magického na totalitě. V tomto eseji přehodnotil svůj světový názor – vypořádal se s reálným socialismem.
   Satira na carské, sovětské a demokratické Rusko Láska na Krymu (Milošč na Krymie 1993) byla posledním v Polsku úspěšným Mrožkovým dílem. Další satiry na duchovní Velební (Wielebni, 2000) a na terorismus a balkánské války Pěkný pohled (Piekny widok, 2000) byly přijaty chladně. Do hříchů novým mocným se prý nemá strkat nos. Posledním jeho dílem je autobiografie Baltazar (Baltazar 2006), psaná jako terapie na těžkou mozkovou mrtvici z roku 2002, která ho na čas zcela ochromila. Tvrzení některých polských divadel, že téma Mrožka se vyčerpalo s koncem jeho (socialistické) epochy, zní úsměvně. Nebo opět platí: „Je to jako z Mrožka.“

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]