PETR MUSÍLEK
Konec roku
Dny roku spadlé do rázku
šeptají tichou otázku
Přečkáme mráz a závěje
a čí dech nás kdy zahřeje?

K svítícím třískám přihodím
svraštělé dřevo dávných zim
a o zítřku si nechám zdát
se všemi jeho Možná Snad

Čas v popel všechno obrátí
než jaro škubne opratí
A dá li Bůh i zavelí
Lenochu vstávej Zastel sny

Sny trvají jen dokud spíš
Dozrát smí
až se probudíš

Studený autobus
Studený autobus nás veze sněžnou stopou
tma čeká v závějích a koně pod kapotou
potichu brblají na zimu na výmoly
na každý z otřesů
který dře který bolí
Možná si myslí dobře je
těm uvnitř za skly zamrzlými
a vůbec neví že i s nimi
se mačká tma a střepy zimy

Až se pak z dneška stane včera
Život se už tak odvíjí
Na všechno rychle zapomenem
Alespoň ti
co přežijí

Sníh
I když čas všechno převrací
nic ve světě se neztrácí
Sice se zdá být někdy vadou
že jaro je až pod hromadou
Tak pro příznivce romantiky
připojím pouze Čase díky
Jdi si jak jdeš a doveď nás
k tomu co bude v správný čas

Nerovnosti
Čas nemá čas
Zval jsem ho na kus řeči
Vítr plul zahradou
za kopci čekal sníh
Co byste mysleli
Hulvát bral dálku ztečí
Neřekl ani ne ani mi nepřikýv
Nebyl jsem pro něj víc
než zvadlý lupen v blátě
Včerejšek utopil v studené kaluži
Zauzlil pěšiny podemlel staré tratě
lhostejně přeskočil pravdy i lži
A tak jsem přihlížel
jak v bezstarostném kvapu
mizí a pohrdá
vším co bych mu chtěl říct
Jistý a vědoucí ve všem kde jenom tápu
a sázím slunné dny
do příštích plískanic

Psí sny
V hloubce očí starých psů
čeká paměť generací
Podvědomě poslepu
mlha spánku všechno vrací

Vrací pláně bez konce
Vrací hlad i přesycení
Vytí smečky tichounké
běží přes tmu k probuzení

I do našich lidských očí
občas věky nahlédnou
rozum je však pootočí
tak rychle že vyblednou

Mít tak oči starých psů
možná bychom našli cíl
který by změť nesmyslů
porovnal a propojil

Večerní mraky
Jak šedí ptáci mraky plují
šedivým nebem sem a tam
a tiše ze dne odkrajují
až pohltí je chladná tma

Tma noci která míjí těla
kdy korálky dnů odčítám
kdy se jen báseň dotkne čela
kdy já jsem tady a ty tam

Pak ve snu cítím jak se vrací
den hebký Jak je stále blíž
Šedivá mračna jako ptáci
ho nesou k tobě i když spíš

xxx
Napsal bych veršů pár
nechce se mi
vždyť v mojí zemi
v které žiji
Je třeba vidle spíš
než hýčkat poezii





KAREL SÝS
Malý Alenáš
Prokope Diviši co se divíš
sáhl´s nám na blesky
napíchl je na jehly jak šašlik
v Čechách se recepis bez imprimatur neodpouští
jiskřit je dovoleno pouze pod sutanou
To by se ti líbilo svádět jiskry
počítat kolik andělů se vejde
na špičku hromosvodu
To jsi kněz?
Když už se ti zachtělo dojit mraky
měl´s být kvaker zednář
nebo nedej bože mormon
a měl ses jmenovat Franklin
Měl´s pověsit podkovu na draka
a běhat po ranči
za zadkem mazaného žurnalistu
nejmíň z Amazing Stories

Přečnívat v Čechách to je na draka!

Poslyšte!
Poslyšte co hlásí četka Reuter TASS:
„In vino veritas!“
Co na to inženýři lidských duší?
„Čím víc pravdy tím je sušší“
Příliš mnoho pravdy škodí to mi věř
patro potěší spíš polosladká lež

Dopít a rozchod!
V prahorním slunci se opalují nahé hrozny
budoucí vína tlukou pod opukou
V sklence se zableskne svit hvězdy umřelé
naposled vychutnáme poslední doušek prázdna

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]