Před 21 lety, kdy se uvažovalo o rozdělení Československa na dvě minirepubličky, se našlo mnoho lidí, kteří se nechtěli společného státu vzdát. Bohužel se přes všechny demonstrace zachovat společnou republiku nepodařilo. Přesto se však v blízkosti moravsko-slovenského pomezí (nynější státní hranice) scházejí ti, kteří se stále cítí Čechoslováky. Tato setkání jsou dvě. První se nazývá Setkání občanů a mládeže na moravsko-slovenském pomezí a odehrává se v jižním okruhu; v poslední době se ustálilo na třech místech: Dubňany, Holíč a Tvrdonice. Setkání se uskutečňují pod hlesem „Hranice naše národy nerozdělila“. Později se začala severněji, ve Frýdlantu nad Ostravicí, pořádat Slavnost česko-slovenské vzájemnosti. Její motto zní „Cudzí si nie sme, cudzincov z nás urobili“.
To všechno je v pořádku. Je dobře, že se setkávají lidé se srdcem nalevo a ti, kteří stále cítí vzájemnou blízkost. Co mi však vadí je to, že si pořadatelé nikdy vzájemně nedohodnou termín. Bývá to vždy některou srpnovou sobotu, třetí nebo čtvrtou, snad aby se přiblížila k výročí Slovenského národního povstání. I to je v pořádku, ale proč si někdy vyberou termín týden po sobě, aby člověk mohl absolvovat obě setkání, ale někdy zas aby si »hodil korunou«, kam se vlastně vydat? Pokud jde o mne, většinou dám přednost „jižní“ variantě, která mi pro cestování přijde schůdnější.
Letos mi na Lázku jeden mladý komunista řekl, že slavnost ve Frýdlantu bude 17. 8., v Dubňanech pak 24. 8. Byla jsem spokojena do chvíle, kdy jsem 17. 8. v restauraci Městských sadů ve Frýdlantu od servírky zjistila, že „to bude až za týden“. Na 24. 8. už jsem měla naplánované Dubňany. V Haló novinách byla pak pozvánka také jen do Dubňan a o Frýdlantu jsem si mohla přečíst jen reportáž.
Copak to vážně nejde, aby se dohodli stejně smýšlející lidé v Jihomoravském a Moravskoslezském kraji?
BLANKA BAJČÍKOVÁ, Praha
Autor: BLANKA BAJČÍKOVÁ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)