Zubaté sluníčko vlažně laskalo moravskou zemi s hrozny vinohradů, jejichž sběr byl v plném proudu, a vypitý burčák ozdravoval v žilách krev. Stojíme před farou a kostelem v Příměticích na Znojemsku. Tryskový letoun nám nad hlavami rýsuje bílou čáru, jako by se snažil vynést génia loci vzhůru do nebes, neboť právě tady působil od roku 1736 premonstrátský kněz Prokop Diviš, vlastním jménem Václav Divíšek, pozdější převor blízkého Louckého kláštera. Skvělý přírodovědec a badatel v oboru fyziky, zejména atmosférické elektřiny, jehož zdobil titul doktora a profesora filozofie a teologie.
   Lze si domyslet, že v kraji oplývajícím révou nemohl být Prokop přísným asketou, že si pravděpodobně rád přihnul z poháru bohem posvěceného nektaru. Vždyť mu neodolali ani králové Přemysl Otakar I. a Jan Lucemburský. Není divu, když se v těsném sousedství přímětické fary nachází Křížový sklep, největší na světě. Tenhle jedinečný stavitelský klenot, v němž ve tmě a chladu spočívají sudy s tekutým sluncem, nechala vystavět v letech 1740 až 1756 jezuitská kolej ve tvaru kříže. Ale Prokop vínka popíjel zřejmě s mírou, neboť jinak by se mu sotva mohly v hlavě rojit tak skvělé nápady a vynálezy, aby se díky nim stal legendou. Tím nejvěhlasnějším je Divišův vynález »povětrnostní mašiny« či »meteorologického stroje« – bleskosvodu! Svým důvtipem v praxi předběhl dalšího strůjce bleskosvodu, Benjamina Franklina, který to však na politickém kolbišti dotáhl hodně daleko: až na úřad prezidenta Spojených států amerických!
   Divišův bleskosvod měl především uzemnění a svou funkčností a spolehlivostí předčil Franklinův. Vztyčil jej 14. června 1754 na farní zahradě. Příští rok tomu bude 260 roků! Základ tvořil patnáct metrů a později 41,5 metru vysoký stožár, na němž horizontálně ležel železný kříž, na konci v pravém úhlu překřížený kratšími železnými tyčemi. Na takto vzniklých dvanáct koncovek Diviš připevnil stejný počet kovových krabic s železnými pilinami, které protínaly čtyři stovky ostrých kovových hrotů. Celou konstrukci pak třemi řetězy vodivě spojil se zemí. Kovové krabice sloužily jako leydenské láhve, jež měly jímat »odsátou« elektřinu z bouřících nebes.
   Duchovního pastýře ponoukla k vytvoření »povětrnostní mašiny« zvěst o smrti profesora George Wilhelma Richmanna. Nešťastníka roku 1753 v Petrohradě při pokusech zabil blesk. Diviš ale nebyl žádný packal. Věděl o možném nebezpečí své. Ostatně napsal fundované latinské pojednání o svádění elektrických výbojů z mračen sršících blesky do země.
   Jak známo, někteří ctitelé jeho objevitelského ducha ho připodobnili ke knězi, který ovládl hrozbu nebes či zkrotil boží trest. A katolické církvi nebylo zrovna milé, že Diviš bortil její bludy tvrzením, že blesk a hrom jsou ryze přírodní síly, nikoli známky boží odvety. Naštěstí čas už odvál z jezuitských ďáblů hrozbu čarodějnických procesů inkvizitora Bobliga, kdy lidé končili život na hranici.
   Roku 1759 zasáhlo střední Evropu velké sucho. Jeho vyprahlý jazyk vysával vláhu z polí a vinic jižní Moravy, rozpaloval půdu. V důsledku neúrody a obrovských škod ztráceli lidé obživu. Stejné útrapy soužily i přímětické venkovany. S žárem v nich vzkypěla zloba na Diviše. Za příčinu sucha označili jeho bleskosvod, neboť prý rozhání mraky. Jinak by přece přinesly blahodárný déšť. Na jaře 1760 vtrhli na zahradu fary. Uvolnili zemnící řetězy a celou konstrukci strhli a zničili. Diviš se však hněvu rozlícených lidí nezalekl. V jeho hrudi bilo statečné srdce vědátora. Rok po rebelii postavil druhou konstrukci bleskosvodu a připevnil ji na zvonici přímětického kostela.
   Naproti tomuto svatostánku si prohlížíme Památník Prokopa Diviše. Byl postaven v roce 1936 podle návrhu architekta B. Fuchse. Čestnou stráž mu drží košatý strom se zlátnoucím listím podzimu a věrná kopie Divišova bleskosvodu.
   Duchovní otec Diviš měl i hudební talent. Přesvědčil o tom roku 1753 dalším dílem, hodným velkého stvořitele – skříňovým klávesnicovým hudebním nástrojem o 790 kovových strunách, napájeným elektřinou z leydenských lahví. Prvním na světě vůbec! Originální výtvor nese název Denis d´Or – Zlatý Diviš. A vinařská společnost Znovín Znojmo se sídlem v Šatově si ho zvolila jako značku červených vín odrůd Cabernet Sauvignon a Pinot Noir, která vynikají dokonale sladěnou vůní a chutí. Vynález dokázal napodobit zvuk rozličných hudebních nástrojů. Diviš si jím podmanil nejen mnichy a prosté vesničany, ale i císaře Josefa II. Panovník nechal po konfiskaci majetku Louckého kláštera unikátní nástroj převézt na vídeňský dvůr. Věhlas přímětického kněze a badatele hvězdně stoupal. Čile si dopisoval s fyziky z různých koutů světa. Jeho experimenty s elektřinou zaujaly také císaře Františka Štěpána Lotrinského a císařovnu Marii Terezii. Roku 1750 ho pozvali na císařský dvůr, kde jim musel předvést své pokusy s elektřinou. Vladařský pár byl uchvácen a Diviše vyznamenal zlatými medailemi, na nichž se skvěly jejich vyražené portréty.
   Prokop Diviš, vzešlý z chudé rodiny a zamilovaný do elektřiny, se stal i průkopníkem elektroléčby. Statickou elektřinou zmírňoval bolesti lidí, pokoušel se léčit jejich neduhy – ochrnutí, bolesti hlavy a krku, revmatismus a svalové křeče. Jeho elektroterapii vysoce oceňoval doktor Gerard van Swieten, osobní lékař Marie Terezie. Přímětický badatel zkoumal i vliv elektřiny na rostliny a živé organismy vůbec. Své poznatky zobecnil ve spisu Magia naturalis – Přírodní kouzelnictví. Spis nalezl patřičný ohlas mezi tehdejšími filozofy a evangelickými teology v Německu. Do spisu promítl i svá pozorování, jež konal při bouřkách, kdy blesky křižovaly oblohu, a venkované se žehnali křížem a bázlivě zalézali do peřin. Směle tvrdil, že smrt člověka nepřichází odchodem duše z těla, nýbrž vyprcháním elektrického ohně z tělesné schránky bytosti. Tím jenom podráždil církevní cenzory, spoutané v okovech dogmat.
   Můžeme být hrdi, že česká země zrodila jednoho z největších vynálezců své doby – Prokopa Diviše. O skutečné místo jeho zrození (26. března 1698) se dnes přou historici. Jedni tvrdí, že to jsou Helvíkovice u Žamberka, jiní Pěčín na Rychnovsku. Naprosto jisté je místo jeho skonu 21. prosince 1765 – Přímětice na Znojemsku. Zde se navíc vyznamenal intuicí a prozíravostí, když na jaře 1742 coby převor Louckého kláštera za války Rakouska s Pruskem zabránil zkáze kláštera, který patří po staletí k nejvýznamnějším klášterním komplexům ve střední Evropě a ve svých sklepích ukrývá v statisících lahví vinné poklady.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]