Vždy jsou zajímavé úvahy na pomezí; k takovým patří i soubor textů architekta Jana E. Kouly, který vybrala a uspořádala do zajímavé knížky nazvané DŮVĚRNÁ ARCHITEKTURA Marcela Suchomelová (vydala Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 2013). Kniha je doplněna jmenným rejstříkem, výběrem literatury, přehledem Koulových architektonických prací, životopisnými údaji a obrazovou dokumentací.
První seznámení s knížkou je svým způsobem tak trochu zklamáním. Většina čtenářů asi předpokládá obsáhlý výklad autorky týkající se jak osobnosti významného architekta i teoretika Jana E. Kouly, tak jeho tvorby umělecké, tedy architektonické, samozřejmě i tvorby teoretické. Tento text je však velmi úsporný (10 stran). Předložené studie J. E. Kouly představují 136 stran textu.
Recenzent zde stojí před otázkou: Co je tedy k posuzování. Nu a navíc, aby to nebylo tak jednoduché, čtenáře jistě zaujme grafická úprava Štěpána Malovce.
Ke cti autorky budiž napsáno, že na zadní straně knížky je to vše vysvětleno. Jedná se tedy o ediční výbor z textů Jana E. Kouly. Soustřeďme se však především právě na autentický text Marcely Suchomelové. Právě i v tomto úsporném textu autorka dokumentuje svůj nadhled, svou schopnost chápat a prezentovat texty osobnosti, tedy jisté dědictví psané v jiné době a v jiných souvislostech. Uvědomuje si obecné metodologické problémy při koncipování, tedy skládání, výběru takových to textů.
Marcela Suchomelová ve svém doslovu s přehledem upozorňuje: „Jakákoli autobiografie klame hned dvakrát. Klame čtenáře nabízeným a tím nejlepším pohledem autora, zároveň se deformuje samotný autorský pohled, neboť některá období či jednotlivé děje svého života buď příliš neúměrně fabuluje, jiné periody raději potlačuje do pozadí, anebo o nich vědomě i nevědomě mlčí. Je těžké se nevyhnout hodnocení i znehodnocení vlastního já v dimenzi sentimentu a emocí. Proto je nutné k memoárové literatuře přistupovat s vědomou kritikou. Přesto nám ale i tak autobiografie přináší řadu nepoznaných kulturně-společenských i osobních dat a rozpoznatelných vztahových souvislostí doby, místa, jedince, skupiny i společnosti v historické každodennosti.“
Právě to, že si autorka uvědomuje všechna možná úskalí při zpracování takové problematiky, považuji za podstatné, a svým způsobem je pak její výběr textů zajímavou výpovědí, a to v mnoha rovinách. Od osobních až k těm celospolečenským. Autorka pak s jistým nadhledem a se znalostí i vnějších souvislostí řadí texty do vzájemně provázaných celků.
Marcela Suchomelová dělí písemnou pozůstalost architekta Kouly do několika souborů: Vzpomínky, Setkání a Odborné texty.
Tímto dělením usnadňuje čtenáři orientaci v životních i profesních událostech, stejně jako myšlenkových peripetiích významného architekta. Svou nadčasovou platnost mají právě ty odborné texty, které vyšly v různých periodikách v různých dobách, zvláště koncem 30. a v 60. letech 20. století. Za zvlášť pozoruhodný považuji text nazvaný Architektonická mravnost, který pochází z roku 1972 a nebyl ve své době publikován. Právě tento text dokumentuje nadhled J. E. Kouly a bezpochyby stálou platnost jeho myšlenek:
„Naše nová architektura nebude novou jen tehdy, bude-li fascinovat neobyčejnými konstrukcemi, mimořádnými materiály, nesmírnými náklady anebo udivujícími výtvarnými efekty, ale především svou sociální funkcí, skromností, poctivostí a lidskostí, slovem mravností. Její nejvyšší mravnost bude i její nejvyšší krásou.“
Autor: VĚRA BERANOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |