Životní příběh fotografa Františka Drtikola, volně podávaný v románovém zpracování z pera Jana Němce pod mnohoslibným názvem DĚJINY SVĚTLA (vydal HOST, Brno 2013) objevil se na knižních pultech také jako připomínka 130. výročí fotografova narození (3. března 1883).
Střízlivě, přesto neobvykle graficky upravená a rovněž dobře vytištěná kniha překvapí rovněž tím, že její autor, ač poměrně mlád (narozen 1981), věnoval práci na románu dva roky a hlavně neopomenul navštívit všechny osoby a osobnosti, které k dílu Františka Drtikola měly co sdělit. Román vystavěný na útržcích a motivech ze životního údělu dnes již opět známého fotografa, vtáhne do svého děje zajisté lépe lidi znalé historie naší fotografie a prostředí hornického města Příbrami, včetně světla zachycovaného fotografy ve střetu s barvami z palet malířů obrazů.
Atmosféra a kolorit Prahy v údobí před první světovou válkou, ale rovněž po jejím ukončení, zůstává zůstávají zapsány do naši dějin také pomocí kreslení světlem – fotografií. V románovém podání dějin jejich autor míří do mnoha prostředí, v kterých samozřejmě nechybí ženy. Bylo jich opravdu hodně. Ne, teď nemyslím na Drtikolova manželství, ale na modelky, které přicházely i z divadelního zákulisí. Drtikolova manželství byla jen dvě. Když jeho druhá žena, vlastně žačka a fotografka, v roce 1959 zemřela dva roky před Drtikolovým odchodem do věčné fototemnice, starala se o něho moc hezky dva roky ještě jiná paní, co už pobírala důchod. První ženou byla v letech 1925 až 1931 tanečnice, s kterou měl také dcerku. Téměř pět stovek stránek románu překypuje a hýří mnoha jmény. Jsou to často jména skutečných žijících postav, které jsou rovněž propojeny s našimi dějinami a historií. Vynechávám záměrně bezpočet jmen známých a významných osobností naší bývalé společnosti, které přicházely či také přijížděly až z Pražského hradu do Drtikolova ateliéru ve Vodičkově ulici. Nelze však nepřipomenout další ženy, které v Praze či v Poděbradech zpracovávaly jeho fotografické práce!
Hospodářská krize 30. let věštila konec Drtikolova fotografického ateliéru. V roce 1935 se fotograf uchýlil do pronajaté vily na Spořilově a začal se věnovat malování, ale také východním učením. Koketoval s buddhismem i s jógou. Obyvatelé tehdy poklidné části Prahy si brzy přivykli na jeho postavu, stojící strnule na ploché střeše vilky s rozpaženými pažemi. Na ně mu dokonce prý přilétly usednout i sýkorky…
Závěrečná práce na katedře fotografie na pražské FAMU z pera Antonína Braného v roce 1981 patřila právě F. Drtikolovi a později byla rozšířená ve spolupráci s Vladimírem Birgusem. Vyšla knižně v roce 1988 v nakladatelství Odeon. Jako dvanáctiletý kluk jsem k poklidnému Spořilovu nad konečnou stanicí tramvaje č. 19 měl jistý vztah a poměrně blízko, neboť jsem dost často pobýval na hřišti ČAFC u dnes zmizelých domků obce Roztyly. Vím, že se zde mluvilo o nějakém pánovi, co na Spořilově chodil v černém širáku, oděvu, rajtkách a holínkách téže barvy. Přitom F. Drtikol byl již krátce po válce vlastníkem stranického průkazu KSČ nízkého čísla. Nejdříve to byl buddhismus a víra na střeše spořilovské vilky a záhy následoval odvoz čerstvě natrhaného ovoce dětem do školky.
Subjektivní pohled na fotografa Fráňu mi prozrazuje – ano, tohle bylo úžasné světlo, vykreslující jeho postavu! A ještě něco, což nemohu potvrdit, ale někteří odešlí lidé mi sdělili, že před koncem 2. světové války byly u německých vojáků spatřeny Drtikolovy fotografie nahých ženských těl. Snad by to nebylo nic tak hříšného. Vždyť i v žhavé současnosti bylo něco podobného z Drtikolových prací převezeno za hranice. Nakonec následující nájemnice spořilovské vilky mohly na jejím schodišti dlouho pohlížet na fotografie ženských aktů…
Své dílo F. Drtikol věnoval v roce 1942 Umělecko-průmyslovému muzeu a dal tak podnět ke vzniku fotografické sbírky. Snad pouze zamrzí, že když F. Drtikol zemřel, objevila se pouze jediná kratičká zpráva v měsíčníku Československá fotografie.
Na Drtikolově tvorbě se samozřejmě podílelo světlo a to tak má šanci vyzařovat i nadále z rozsáhlého románového kaleidoskopu, který se nedávno objevil na knižních pultech.
P.S.
V době, kdy dosud nedošlo k připojení jména F. Drtikola na náhrobek, město Příbram blízko jeho hrobu umístilo na zeď alespoň informační cedulku. Tak jsem ji vyfotil…
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |