Píšeme si
Tyhle volby prokázaly, že míra úpadku myšlení a chování velké části národa už dosáhla přímo fatálních rozměrů a národ s kdysi velkou a slavnou minulostí prožívá díky dvacetileté zhovadilé manipulaci s myšlením občanů pravicovými popřevratovými politiky, masovými sdělovadly, bezectnými tupci ze sféry kultury atd., tu nejhorší dobu a balancuje dnes na pokraji propasti vlastního sebezničení. Proto by se tyto volby, to, co jim předcházelo, čeho jsme byli v jejich průběhu svědky a zejména jejich šokující výsledky, měly stát obrovskou výzvou pro všechny skutečné osobnosti české politiky, vědy a kultury, aby se tomuto svinstvu konečně účinně vzepřeli.
Jsem z toho osobně velice zhnusen a samozřejmě též nešťastný. Jak tohle všechno skončí, když po volbách zasednou ve sněmovně takové „osobnosti“ jako je Babiš, Komárek, Stropnický, Bělobrádek, Okamura a vedle nich opět Kalousek, Němcová, Benda atp., a když ti pitomci z „vítězné“ ČSSD, ještě dříve než oni a celá tahle sešlost stihla usednout do parlamentních lavic, se už dnes mezi sebou žerou jako chovanci ústavu pro mentálně postižené jedince? Už nyní je to hrozné a co asi vypukne, až všichni tito „duchovní a mravní giganti“ se začnou rvát mezi sebou o poslední zbytky kdysi obrovského majetku národa?
Tyhle volby opět zřetelně ukazují, že celý ten polistopadový vývoj byl nastaven a je někým řízen s cílem navodit sebedestrukci českého národa a státu. Havlem to začalo a kdož ví, který jeho politický pohrobek a kdy, to úspěšně završí.
Možná se českým adorantům Schwarzenberga nakonec podaří, že té cti se dostane jejich idolu a mecenáši v jedné osobě poté, co před dalšími prezidentskými volbami přesvědčí všechny „moudré“ české voliče, aby prezidentování konečně svěřili do jeho mocnářských, tak přičinlivě hrabavých rukou.
Tuším, že začátek konce českého národa pak bude mít takovou milou, typicky českou podobu.
V mých představách se již prezidentská inaugurace knížepána svým nestandardním průběhem stane světově proslulou a navždy se zapíše do národních i světových dějin. Karlík si totiž poté, co složí prezidentský slib a stvrdí ho podpisem, spokojeně a hodně nahlas požitkářsky říhne, vstane z panovnické židle, na které během podpisu seděl a přistoupí k řečnickému pultu, aby pronesl svůj inaugurační prezidentský projev. Ten ale nepřednese, neboť poté co se opře o řečnický pult, vestoje usne! Vladislavský sál, plný oddaných, převážně německy, anglicky, francouzsky a dokonce i česky mluvících monarchistických stoupenců, v obavách vzdychne a pln starosti o fyzické zdraví svého politického idolu bude obdivně a se závistí sledovat, jak jeho ryze česká ochranka ve složení Menzel, Vaculík, Dědeček a spol. pod velením Svěráka, hbitě a ohleduplně zasáhne, něžně odtrhne Jeho ztuhlé prezidentské Veličenstvo od pultu a na ramenou ho špalírem stojících soukmenovců, za zvuku Radeckého marše, bude odnášet do prezidentských komnat.
Knížecí pretoriáni a někteří z nejblíže stojících pozvaných budou pak celý národ informovat, že během přenášení nová hlava českého státu, ač stižená jedním z jeho stále častějších hlubokých narkoleptických spánků, promluvila a ze spánku česky slyšitelně svými stále tak mile uslintanými ústy několikrát zamrmlala: „Česká folič, toprá folič!“
Tak nějak by mohlo vypadat „půvabné a důstojné“ finále českých popřevratových dějin! A to jenom proto, že Češi, Moravané a Slezané se během velice krátké doby nechali připravit o
poslední zbytky zdravého rozumu; o sebezáchovném pudu nemluvě.
Autor: PETR KRAJINA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |