Tak nazval Jiří Žáček výbor ze své poezie, který nakladatelství Šulc-Švarc vydalo s péčí a noblesou hodnou žel bývalého Klubu přátel poezie.
Básníci to nemají v životě lehké. Někdy vypadají, že na nich lze beztrestně dříví štípat, ale jsou odsouzeni, eufemisticky se říká vyvoleni, klesat pod břemeny lidí, kteří nenapíšou ani řádku.
„Spravte to, doktore…“ Jako by trpící křičel: „Spravte to, básníku…“
„Koupím si prut a začnu chodit na ryby…“ maluje si Jiří v jedné básni budoucnost.
Jenže na ryby není čas, není čas na nic, neboť ryby jsou leklé, ptáci okroužkovaní a lidé přišli o křídla, a doba šílí a básník je prý od toho, aby napravil ji. Nebo aspoň aby pověděl slepým, hluchým, okroužkovaným a jednonohým, co vidí za zrcadlem, jestli tam bliká aspoň malinké světýlko naděje.
Autor: KAREL SÝS
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |