Pastýře nepotkáš, vše prý jest spaseno! Bankéřské špičky kléru dostávají tanec svatého Víta z nepochopení malověrné společnosti; lid této země z větší části nesouhlasí s opožděnou platbou a navracením majetku církvím, tedy konkrétní církvi. Urputnost advokátů zrazujících Krista nezná mezí, cizí jim není ani lež, historické dojmologie; peníze nejsou ani špinavé, ani nesmrdí! A protistrana pálí stejnými ostrými i otrávenými náboji, ztracena ve víru vlastní nesoběstačnosti; zbožná přání v době zbožního růstu nepovolí nikomu kratochvíle!
Nezávislost je pohádka pro lidstvo. Nezávislé soudy byly, jsou a budou závislé na paragrafech. Kdo je tvoří, synci? Že by andělské švadrony. Elita kádrováků jsou studené psí čumáky. Pukavčí snůška jim vynáší odměnu i metály. K tomu přidej klíšťata, co se přisají ke slavným a pořizují zápisky z jejich života, krok za krokem, v souladu s pokrokem! Fušery nepotřebujeme! Zplihnou ohnivé projevy, lidská omylnost a balamucení mas, nejapnost, předvádění se v televizních aktuálních minipohádkách o zlu a dobru, administrátorské povyšování, ovanutí podivným ledovým blahobytem a pokusy klonování věřících. Duplikát Krista nelze vytvořit!
Majetek a peníze hýbou maličkým světem v planetárním bezvětří.
Amen s námi, i s tebou! Víra prý cti netratí.
Prófů máme přehršel! Pan prezident Havel jich prý údajně jmenoval kolem třinácti set kousků a pan prezident Klaus patnáct set – a pořád jich máme málo, ksakru! Přitom, profesor, podle mého soudu, má být šéf katedry na univerzitě – a tečka!
Pozdě bycha honit, ale přece jen… Proč bych já nejmenoval profesorem pana Putnu. Odér nelze lehce smýti – a podle svědectví přítomných z hradu Bítova – jinak se tam konal sraz básníků po plyšáku, volal kandidát na profesora, aby přítomní zbili básníka Karla Sýse, prý to volal jaksi schován kdesi vzadu. Po partyzánsku. Hnus! Bít básníky v Česku fyzicky či duchovně jest stále v módě – jenže mládí bývá nevybouřené, že, literární teoretiku a historiku! Druhým důvodem mého nejmenování pana Putny jest jeho tvrzení v televizi, že pořádá pálení knih! Bože, cosi to připomíná a tohle připomínko má být profesorem?! Pěkně děkuji, nemusím mít všechno…
Ve skutečnosti jeden prófa sem, druhý prófa tam… doktore Pavle Vašáku, kandidáte a podivně nejmenovaný profesore, vzkazuji ti do nebe: U nás v Česku jest možné cokolivěk. Svět nevěří a našinec se přestal divit, když zírá na dutohlavé mudrce a světově proslulé jepice.
K čemu volby? Sliby? Upachtění voliči se stovkou v kapse? Údajné vysoké úplatky místních desperátů? Legrace. Dohady. Schválnosti!
Byli jsme a budem, budeme-li volit či ne!
A jakpak je dnes u vás doma, lidičky?
Belhám světem, v duši poraněný, kamarádi věrní, přátelé laskaví, a říkám si, jak bych vás rád potkal u Vltavy, Berounky, Labe; pod nohami minové pole tetky smrtky chroupá mi hladově podpatky…
Koukni na to, čas nezastavíš. Bože, pravda je neměnná! Hleďme ptáčky, co v každé době, i nečase, pějí písně žádané. Sluhy dvěma pánům sloužícím naseto široširé lány. Důstojnické špičky ve světě nevídané – přísahaly hned dvakrát, u nás doma na slovo nic nedáme – slova nic nestojí!
Loudám se ulicemi a myslím si, kde bych tě mohl potkat, bývalý prezidente?
U nás doma kádrujeme. Jistota je jistota. Pro každého máme k dispozici zaručený personální vír.
Víra končí tam, kde jsou majetky a peníze povýšeny nad obyčejnou zbožnou lidskost!
Neslyšel jsem, že by církev houfně otevírala domy pro potřebné, že by pomáhala mýtit bídu ducha i fyzickou! V našem věku, světící biskupe Karle, se máme právo stydět a volat: Co bylo nakradeno, musí být vráceno! Ruku na srdce, vy nemáte lidem co vracet? Ani duchovní dluhy nemáte?
Půjdu a dám na modlení, aby nám oběma Pán ráčil odpustit!
Vlaštovky si pozdravím sám – ty vyřiď moje pozdravení panu kardinálu Dukovi. Možná se ještě nezapomenul stydět, kdo ví?!
Hezké dny, čistou víru, lásku farníků ti přeje tvůj karlínský ministrantský souputník Václav z Královský ulice blízko Negrelliho viaduktu. Bůh s tebou.
Nemohl jsem v čekárně nevzpomenout slova básníka Pavola Orsága Hviezdoslava, básnickou světlušku, stálici, lahodící sluchu: Kto chce žiť, musí sa kývať, boriť, tvoriť a nie zívať.
Rada: Pídit se po právu, kde právo nemá stání, neb ho stále cosi pohání, ukazuje se zbytečností a přepychem! Bradavice moci krášlí nejednu tvář vysoce postaveného draka! A hukot v oněch hlavách je protimluv – hlavy duté, myšlenkově nezasaženy, připraveny k hlubokému partajnímu polospánku. Častokrát strýci připomínají onoho boxera v ringu po prvním kole, kdy se hošani nemilosrdně mydlili a tloukli do sebe jak hluchý do vrat a reportér se jednoho ptá: Jaké bylo vaše první kolo? Borec vyhrkne: Favorit s beranama. Sociální nápady vyvážejte, ano?! Anebo si dejte koupel v lučavce královské!
V tomto rybníku pěstujte kulturu, pište literaturu! Stane se a člověk oněmí, co všechno lze vystavit na odiv u nás doma. Skromnost a pokora? Leda tak pro vola! Jen dopředu se drát a na ostatní přitom… Nemyslet! Svoboda slova je platná jako bezdomovci přikrývka z hvězd na obloze.
Autor: VÁCLAV DUŠEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |